Vojna policajtov

Je bezpodmínečně nutné přistoupit na hru tvůrců - Válka policajtů je hodně tvrdá kriminálka ze staré školy, zasazená do moderního vizuálního hávu. Kdo tohle nepřijme, ten se bude nudit. To se sice v úvodu stalo i mně a divil jsem se zdejšímu vysokému průměru, ale postupem času je čím dál lehčí uvěřit Depardieuovým chladným očím onu zlověstnou touhu po moci a naopak z těch Auteilových vyčíst, že i přes všechny nepřijatelné přestupky mu v jádru jde o dobrou věc. O to větší dopad mají potom na diváka zvraty v závěrečné třetině, kde jsem několikrát obdivoval nekompromisnost scénáristů. 75% (18.03.2007)

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

Od režiséra Marchala už jsem viděl MR 73 (2008) a mám z obou filmů dost podobný dojmy. Vypadalo to nadějně, ale zůstalo to tak někde napůl cesty. Chybí tomu nějakej originální nápad, je to spíš taková přehlídka klišé. Lidi tady píšou, jak film působí pěkně staromilsky, což by mi vůbec nevadilo, ale já asi těm starejm filmům ze 70. let mám tendenci ledacos odpustit. Jenže tohle je relativně novej film a tady mi docela lezlo na nervy, když během přestřelek nikdo nedokáže z deseti metrů trefit ani vrata od stodoly. Největším kladem filmu je asi hlavní herecká dvojka. Daniel Auteuil zahrál toho poctivýho policajta ze starý školy skvěle a Gérard Depardieu jako záporák mu zdatně sekunduje. Jinak jsem na filmu nic mimořádnýho neobjevil. Zdejší vysoký hodnocení moc nechápu. 50% (05.10.2023)

Film byl, je a bude navěky skvělým. To každý viděl nebo teprve uvidí. Jen mi vysvětlete, proč nebylo možné zůstat u poetického a francouzsky elegantního názvu Nábřeží zlatníků? Jak vidno, Amíci zachovali alespoň okrsek, ale tuzemáci aby neměli zase něco extra... Takhle by se mohlo zdát, že jde o nějaký remake, zatímco na Nábřeží zlatníků vznikla výtečná pocta pravým a nefalšovaným kriminálkám. (23.01.2012)

Výborná francouzská kriminálka, která se zaměřuje především na policajty, jejich rivalitu, charaktery, mocichtivost, pomstychtivost a ironii osudu. Film je více dramatický, než-li akční, což ale v tomto případě není vůbec na škodu, no na plnej kotel jít nehodlám, protože v takto na oko kvalitní kriminálce nelze odpustit ani jen pár scénáristických a dějových laciností, většinou v podobě moc velkých náhod a nelogičností. Ale jinak fakt super. Na pana Oliviera Marchala se podívám trochu zblízka. 85% (11.07.2014)