Číňan

Čekala jsem takovou nějakou limonádku o tom, jak odkopnutý a zneuznaný Dán s obětavou a chápající čínskou manželkou ke štěstí došel, to ale ještě zřejmě moc neznám severské filmy. Dostalo se mi citlivě zpracovaného uvěřitelného příběhu s příjemnými, civilními hereckými výkony. Líbilo se mi, jak byla zobrazena mentalita obou kultur. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. (20.03.2017)

Vysoké hodnocení mě poměrně překvapuje - mě osobně film připadal především mdlý a celkem nudný, a ze všeho nejvíce připomínal československé televizní inscenace ze sedmdesátých/osmdesátých let (což není úplně výtka, když to srovnáme s hrůzami, které produkuje současná ČT). I většina postav byla taková nijaká - žádná příliš sympatická (a k tomu pár hodně nesympatických), pro diváka je těžké vybudovat si k nim vztah (a hlavně úplně nechápe, jak si mezi sebou dokázaly vybudovat vztah samotné postavy). Ale možná je to tím, že seveřané (VAROVÁNÍ: STEREOTYP!) nemají ve zvyku být příliš emotivní a jakoby z nich šel chlad - i když na druhou stranu, takový Larse von Trier.. (12.12.2023)

Tak dlouho jsem si nemohla vzpomenout na název filmu jež mi zůstal mnoho let v paměti. Tak dlouho, dokud jsem nebyla obdarována filmem Italština pro začátečníky. Číňan je kupodivu stejně jako Italština filmem dánským a stejně rozkošně milým potěšením. Tahle romantika je podle mého gusta. Ta co příliš netlačí na pilu ,ta která je uvěřitelná a i lehce tragická... Myslíte, že by jste při sjíždění jídelního lístku v čínském bistru nemohli potkat lásku? Ale mohli....a jakou! (31.10.2008)

Po číňanovi jsem sáhl na základě nadšení z Frygtelig lykkelig a zase jsem spokojen. Ze začátku jsem tedy jisté pochyb měl, jelikož dánové ze seznamu žánrů téměř vyškrtli syrovou komedii a opravdu to zkouší na romantickém poli. Ačkoliv na severskou kinematografii dopustit nedám, tak jsem si nebyl jistý, jestli krom stylovosti a syrovosti umí jezdit i po jiných citech. Umí. Krásný závěr budiž důkazem. (26.04.2013)

Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. (15.11.2008)