Naboso

Tila Schweigera som spoznal v akcnom krimifilme Strelci na uteku ako chladnokrvneho zabijaka bez stipku slova vo vedl.ulohe. Ale ze dokazal natocit a hrat hlavnu ulohu v drame s komedialnym nadychom, tak to uz ma milo prekvapilo. Cely film ma bavil, mal zaujimavy spad, jedine v strede filmu akosi spomaloval dobre rozbehnuty dej, pri ktorom som sa trosku nudil, ale film sa oplati vidiet. (24.08.2007)

Ti Němci jsou taky pěkní kreténi (hlavně to jde vidět na té svatbě) a každá Němka je stejnej typ, a to škaredej. Prostě typická Němka. Z toho plyne, že hlavní představitelka se mi nelíbila, ani to její hraní - vůbec jsem jí to nevěřil, že je jak malý děcko. A že se chová tak blbě a všechno ju překvapuje a blablabla... Ale ono to možná bylo taky scénářem nebo řežií. Til Schweiger nebyl zas tak špatnej, ale mám takovej dojem, že zakořenil ve filmech, který se odehrávají v ústavech. Myslím, že to ještě byly filmy Klepání na nebeskou bránu (mnohem lepší než tohle) a Bastard, kterej mi tohle fakt hodně připmíná (i když zas AŽ TAK moc podobný to není). (08.05.2007)

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu... (02.05.2013)

Dojímavá historka, jejíž prvoplánovitosti se celou dobu zuby nehty bráníte, aby vás stejně pohltila plnými doušky a zanechala ve vás na pár dní něco, co přesně ilustruje, jak silným médiem dokáže film občas být. Schweiger pokulhává jako režisér, ale to, co chce říct, stejně nakonec s úspěchem řekne. A i přes ten nucený dovětek "po osmi měsících" se mu to podaří barvitě, stylově a po emocionální stránce velmi silně. 70% (28.04.2006)

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel. (14.02.2015)