Uvnitř tančím

Úžasné.. Tady je cítit, že se opisovalo ze života. Chyběl kousek, který by umocnil emoční dopad snímku a mohlo se tu rýsovat plné hodnocení!! I s kolečky a přiblblými úředníky se dá tak nějak žít, přičemž rebelský mladík břitkých hlášek, ignorujíc jakákoliv pravidla i řád a zároveň i trpějíc uvnitř, nevybíravým způsobem rozpumpuje život jiného chovance (po mozkové obrně) jednoho stereotypního ústavu. Hřejivě sympatický snímeček nám vmete několik pravd, kterak jsou na tom ti kolem nás mnohdy o poznání hůře, ale naopak jak se svému stavu postavili čelem. Svět kolem ústavu je barevný a oba naši hrdinové v něm dokáží být soběstační a čelit svému údělu. Navíc s přispěním fešné pečovatelky (Romola Garai z Pokání), do které nebude tak těžké se zamilovat. Pořád by bylo co rozebírat a chválit, i k nějaké chybce by se člověk propracoval, nicméně si irský režisér Damien O´Donnell spolu se scénáristou zaslouží absolutorium. Na samém vrcholu pak ční dvojice Steven Robertson a skotský klenot James McAvoy (ten má za sebou po filmové stránce navýsost pohádkové období). Prostě nějak takhle se má TEN ŽIVOT žít.. 85%. (21.09.2008)

Tento film mne dokonale přesvědčil, že opravdu stačí vědět, že film je vynikající a nic víc! Byl jsem zaskočen, co dělá Uvnitř tančím v žebříčku csfd, ale po shlédnutí mohu jen konstatovat, že poprávu. Damien O'Donnell je talentovaný režisér a já doufám, že se ještě v budoucnosti od něj dočkáme mnoha zajímavých snímků. Ústřední dvojice James McAvoy a Steven Robertson zahrála naprosto dokonale a proti jejich výkonu nemohu říct ani popel, hlavně James McAvoy svými neustálými hláškami dává filmu ten správný rozměr. Dále musím pochválit krásnou hudbu a kameru. Na závěr mi nezbývá než jen vzkázat těm, co Uvnitř tančím ještě neviděli, aby to v co nejbližší době napravili, opravdu se jedná o velký filmový zážitek........ (19.03.2009)

Člověk se na to musí koukat s otevřeným srdcem dokořán, pak si to náramně užije. Uvnitř tančím je příběh trochu uzavřeným a zvláštním, a právě proto je tak úspěšný, nebo tedy mé srdce si získal absolutně a dokonale. Pět hvězdiček je totiž na tento film i tak málo, a to řikám málokdy. Hudba do něj zasazená naprosto výborně vyniká a ukazuje, jak člověk dokáže nevídané věci vnímat trochu jinak a hlavně s nonšalancí a galancí. Uvnitř tančím je příjemný příběh, který není zlý, nemá v sobě zlé stránky dramatických příběhů, je jen otázkou síly osobnosti a vzdorování sama sebe. Příběh tedy po celý film plyne a rozhodně nijak špatně neztroskotá, jen tak plynně uplyne a člověk vlastně pozná, že koukal na docela milý příběh, který skončí na jednu stranu hezky, ale na druhou smutně. Počáteční deprese vymizí a divák pochopí, že ne všecko může skončit tak špatně, jak se na první pohled zdá. Moc příjemný film. (12.09.2008)

„Nezazlívejte mu jeho skutky, neboť v srdci toužil naplnit vaše přání.“ Téhle cesty do Irska jsem se trochu bála, podobný film – Nedotknutelní (2011) – nastavil laťku hodně vysoko, přestože, paradoxně, vznikl až výrazně později než tento snímek. Bála jsem se sentimentálního příběhu, který bude útočit na naše city a bude nám ukazovat, jak se postižení hrdinně perou se svým těžkým osudem (všem postiženým se rovnou omlouvám, nebylo to myšleno zle. Všichni, kdo dokážou vzít osud do svých rukou, mají moji nejhlubší úctu), ale nemám ráda filmy, jejichž jediným cílem je zaútočit na divákovy city a potažmo a především na jeho peněženku. Tohle ale v žádném směru není ten případ. Drzého Roryho „kupte mrzákovi Harleye Davidsona“ O’Sheu, v excelentním podání Jamese McAvoye, nelitujete ani okamžik, vlastně tak nějak zapomenete, že je to mrzák na vozíčku, který může hýbat jen dvěma prsty. A pokud jde o hlavního hrdinu Michaela (prostě neuvěříte, že Steven Robertson není ve skutečnosti postižený) - jen v němém úžasu sledujete, jak se mění ze zakřiknutého klučiny v člověka, který si začíná uvědomovat svou vlastní hodnotu. Bez patosu, bez vydírání, bez velkých gest. Tak prostě, jak prosté to v životě je. (Challenge Tour – duben 2015) (20.04.2015)

No zase taková paráda to rozhodně nebyla. Ale už jsem si nějak zvykl, že filmy o retardérech jsou zde značně nadhodnocené. Jeden retardér má vůli žít a předává ji dost netradičním způsobem svému okolí. O tom je v podstatě celý film. Zasmál jsem se jednou, a to konkrétně, když si naše retardérské duo chtělo zatančit v baru. Nechybí zde smrt. Samozřejmě neprozradím ani náznakem, o kterou postavu se bude jednat. Ovšem věřím, že se vám to podaří odhadnout minimálně stejně dobře jako mně, protože je to takový klasický slaďáček, který prostě nemá moc čím překvapit. Mnoho uplakánků tady popisuje, jak je film hrozně dojemný. Já tedy nepocítil nic, co by alespoň hodně vzdáleně dojetí připomínalo. Zato taková lehká nuda mě neopustila od začátku až do konce. Možná to dost pokazil český dabing, který byl více než strašný. Zejména dabing toho retardéra, kterému nešlo rozumnět mi neskutečně vadil. Lepší *. Víc nemám opravdu za co dát. (04.06.2012)