Uvnitř tančím

Cože??!! 131 nejlepší film?? Ani omylem. Zase jsem šlápl vedle a opět je ve dvoustovce film, který tam nemá absolutně co dělat. Tohle je uměle naivní sladký kýč velký jako vrata, snažící se vymáčknout nějaké emoce a ani to se mu bohužel nedaří a vyznívá to hrozně směšně. Na co si to tvůrci hrajou? Další film u kterého jsem se těšil až dosáhnu závěrečných titulků. Pokud můžete, vyhněte se tomuto filmu velkým obloukem. (17.04.2009)

Upřímně řečeno, Rory O'Shea - onen živel, který vnesl trochu života do žil apatickému, po mozkové obrně na okolí zcela závislému Michaeolvi - mi přišel jako nesnesitelně nesympatický, narcistický hejsek, který své okolí a zejména Michaela i přes svůj vlastní hendikep pouze využíval a zneužíval ve svůj prospěch.. Takový byl můj dojem 3/4 filmu a v závěrečné části bylo jasně vidět, že jeho styl života a pohled na svět není to pravé a není zdaleka ten nejšťastnější - a díky tomu pro mě příběh těchto dvou hendikepovaných mladých lidí, kteří se snaží nějakým způsobem bojovat s nepřízní osudu, neuhnívat v izolaci Carrigmore a prožít něco víc, než jen každodenní rutinu ohraničenou všemožnými "pravidly", díky tomu pro mě tento příběh nabývá na zajímavosti a důležitosti. Rory uvnitř trpí a maskuje to nenuceností a živelností, Michael je navenek bez života, ale uvnitř tančí. Snímek je skvěle napsaný a natočený, ovšem v některých místech dost nepravděpodobný a idealistický. Pochybuju, že by se ve skutečnosti našla nějaká Siobhan... To však filmu neubírá na síle a zejména scénáristicky vyšperkované finále může slabším povahám vehnat do tváře několik krůpějí slz.___ Existuje film s podobným tématem, který bych rád doporučil a který je u nás dosti opomíjený. Na rozdíl od tohoto snímku je to romantický příběh postiženého muže a ženy a na rozdíl od Roryho je mi postava Bruce ve snímku Běsnící měsíc mnohem sympatičtější... (20.07.2008)

Filmy o postiženejch nemám moc rád, protože námětově je to všechno na jedno brdo a i tady to z počátku vypadalo, že tomu tak bude, jako že "jsem mrzák, no a co mám právo žít na plno jako každej druhej", jasně má, ale když scénarista tu samou pointu dává do každýho filmu o mrzácích už mě to nebere . Tady u mě flm, ale začal bodovat někde kolem půlky vejš, protože se překupil do zvláštního vztahovýho a citovýho pojetí a to bylo velmi zajímavé a především silné. Kluci svoje role zahráli fantasticky o tom nět sporu, ale Siobhan byla ta, která si mě získala nejvíc..to rozvazování tkaniček..tam je odpověd proč a Romola samozřejmě těžkotonážní kost. (20.08.2016)

Tohle mě hodně dostalo. Je mi jasné, že spousta lidí nařkne tento film z citového vydírání, jenže film je natočen tak krásně a hlavně srdcem. U málokterého filmu jsem zažila takový nával emocí, že jsem se po skončení chtěla někde na chvíli zavřít. To, že se tady až moc tlačí na slzopudné kanálky diváka, mi vůbec nevadí, jsou zde ale i scény, které příjemně rozesmějí. Skvělé výkony hlavních představitelů, postava Roryho O´Shea je strašně dobře napsaná a musí na řadě z vás občas vykouzlit úsměv. Tento film jsem si zamilovala a vím, že si ho kdykoliv a ráda pustím znovu. (23.01.2011)

Dost pohodový film z prostředí těžce handicapovaných lidí. Rory O' Shea se rázem vyhoupl mezi nejcharismatičtější postavy filmové historie. Zpočátku mi film lehounce připomínal prostředím ústavu Přelet nad Kukaččím hnízdem. Také zde máme nového příchozího, který zde co nevidět nastolí nové pořádky. Ve filmu se mísí smutek s rozverností. Kdo by si pomyslel že pro pacienta trpícím Duchennovou svalovou degenerací život nekončí. (12.04.2010)