Comme la lune

„Kdo by to byl řekl, že se dnes večer ocitnu ve tvé posteli... a ještě po tvém boku.“ :o) Naštěstí jsem vůbec nevěděl, o čem to bude, ani si to nezjišťoval, protože jinak bych se vzhledem k tématu asi dlouho zdráhal podívat. Dobrovolně nezaměstnaný muž a otec rodiny, který pravidelně povyšuje svá sexuální dobrodružství nad všechny ostatní hodnoty včetně skutečné lásky i rodiny, a svou výrazně mladší otravnou milenku neustále zalhcuje oplzlými řečičkami, mě svým způsobem přiváděl do mrákot. V psychologických a vztahových dramatech ze současnosti točených na „západě“ lze holt narazit i na jiná témata, než s jakými jsem se setkával v podobném typu filmů v době, kdy jsem sledoval převažně jen soudobou československou tvorbu. Ani nevím, zda jsem o rozšíření obzorů v něčem tematicky podobném tolik stál, ale asi na tento řemeselně jinak velmi zdařilý snímek nezapomenu a navzdory jisté pachuti jsem měl už po skončení jasno, že to cosi ve mě zanechalo. Neuvěřitelně cynický film se svěže podávaným trpkým humorem, stejně jako hlavní (ne)hrdina sám, mě snadno vyvedl z míry, ale zároveň svým dramatickým příběhem a především skvostným Mariellovým výkonem v hlavní roli dokázal naplno přikovat. Jean-Pierre Marielle mě tu jako herec opět fascinoval, navíc se mu zcela nenásilným způsobem podařilo své postavě propůjčit vedle tolika šílené zoufalosti a cynismu i značnou dávku kontrastně působící galance a vtipu. Joëlu Sériovi se zase podařilo natočit do jisté míry kontroverzní záležitost, přičemž se ale dokáže vyhnout explicitním scénám (ono morálně prohnilé erotické dusno probíhá naštěstí jen v cudných náznacích) a provokat spíše psychologicky. Předchozí spolupráce herce s režisérem Les Galettes de Pont-Aven (kterou jakoby Jako měsíc občas mírně vykrádalo) se mi ale určitě líbila o stupínek výš. [80%] (10.05.2022)