Pozdní léto

Velice hluboký snímek o 7 letém klukovi ,kterého si chtějí vzít bezdětný rodiče,ale majího na víkend a pak ho vrátí ,protože jim to nák neklape. Babička s dědou jsou proti ,ale přesto ho tam děda zpátky odváží. Nakonec chlapec ,krerému všichni říkají ,že ho vrátili a už ho nechtějí ,přesto uteče zpátky za náhradní rodinou a ty konečně pochopí ,že k nim patří a už si ho nechají. Je to hodně dojemný snímek o lidské lásce a pochopení. Za zmínku stojí výkon Dany Medřické a Ladislava Peška. (17.08.2008)

V podstate sympatická, aj keď nervivá rodinka, ktorá si chce adoptovať chlapca z detského domova. Väčšina jej členov sa teší, hlava rodiny to však prežíva až príliš. A práve tá prehnaná psychológizácia budúcich rodičov ma po čase prestala baviť a iba sa nezáživne cyklila. Na druhej strane, malý Suchánek bol podarený, veď kto by takéto chlapča neprijal - väčšinou poslúcha, veľa nezožerie a keď ešte pridá smutné psie oči, bol by v tom čert, keby si nezískal aj hlavu rodiny. Happyendový záver je síce očakávaný, napriek tomu aj celkom dojímavý. (10.06.2020)

Dobre napísaná a dobre zahraná inscenácia o dráme jedného veľkého rozhodnutia v malom kruhu rodiny. Detské osadenstvo nemalo veľa dialógov, takže sa veľmi neprejavilo, ale aj tak mám pocit, že keby to režíroval Kachyňa, tak by to vyzeralo oveľa prirodzenejšie. –––– Aby se člověk stal doopravdy otcem, musí přestát žít svůj vlastní život. A to je pravda, člověče. (20.08.2018)

Malý, ale velmi lidský televizní film podle scénáře Jiřího Hubače. Je zajímavé, jak se u mě coby diváka vyvíjí s postupem času percepce tohoto snímku - dřív jsem tenhle televizní film vnímal jen jako citové vydírání, teď na prahu padesátky mi najednou ten samý snímek připadá jako citlivá sonda do bezútěšnosti bezdětné rodiny a ještě bolavější vhled do reality ústavní výchovy - místo konejšivé náruče (byť třeba náhradních) rodičů studené sevření dětského domova... (16.12.2022)

Již první tóny ústřední melancholické melodie Luboše Fišera jakoby dávaly diváku najevo, že ho čeká silný citový zážitek. A stačí jeden pohled na malého Michala Suchánka, a člověk je skoro naměkko. Postavě Karla to trošku nepochopitelně dlouho trvá, než se přestane chovat jako psí čumák. Jeho strach, "že to nedokáže" a "že to nepozná" lze ale přesto lidsky docela chápat. Mistr Hubač to každopádně celé moc pěkně napsal. Silné jsou hlavně dialogy Valy s Galatíkovou, kde člověk musí obdivovat hlavně tu neskutečnou toleranci Věry vůči Karlovi. Galatíkové tyhle typy rolí uvážlivých žen vždy moc dobře šly. Pěkným protipólem morouse Valy je roztomile vznětlivý a citově angažovaný "dědeček" Ladislava Peška. (12.12.2022)