Putovanie tučniakov

Instinktivní touha přežít, neskutečná síla mateřství a chladná estetika ledových chrámů - tohle když se spojí, ruku v ruce s hudebním podkresem, přesně padnoucím do nálady snímku, nemůže vzniknout nic jiného než působivý dokument, který stojí za zhlédnutí. Doprovodný komentář bych neodsuzoval, byl milý, příhodně osvětloval chování aktérů, snad jen OBČAS sklouzával k patosu na samé hranici snesitelnosti a ten dětský hlas mi byl převážně protivný. To ale nic nemění na tom, že v kontextu s jinými přírodními dokumenty tenhle patří mezi špičku, dokáže strhnout i dojmout. Příznivý kritický i komerční ohlas chápu. A musím se přiznat, miluju tučňáky!! :o) (19.11.2006)

Nádherné záběry na jednoho z nejroztomilejších tvorů, jaký kdy "ťapal" po matičce Zemi, jsou bez pochyby dechberoucí a úžasné (stejně jako každičký kout Antarktidy), ale ruku na srdce - co má tohle vlastně být? Dokument? Ehm. Problém je, že Putování tučňáků, na rozdíl od tučňáků samotných, zamrzlo někde deset kilometrů před koncem své cesty. Bohužel je z každého místa patrný strach filmařů ukázat krutost přírody naplno. Od začátku do konce je nám mazán med kolem huby - a když už nám je přece jen sdělena nějaká ta tragická část tučňáčího života, tak jen pomocí malé zmínky, většinou bez záběrů a stylem "jo, jen tak mimochodem...". To snímku ubírá punc dokumentarity a opravdovosti. Je to škoda, ale zase budou větší tržby... PS: Jinak jde ale samozřejmě o do posledního záběru skvostný dokument, který ovšem bohužel není tak docela dokumentem. [květen 2006] (22.05.2006)

Tučňáččí (no není ta tučňáččina roztomilé?) upovídaná (vidím, že styl "lidského" rozprávění někomu nesedne, ale je funkční a dětem se to líbí) rodinka a hodně sousedů v komparsu. Přestože všichni ve fraku, dávají nám jasně najevo, že ten jejich život není žádná slast. Život je jim jedinou hodnotou, nic jiného nemají, takže se podle toho k němu i chovají. A to člověka, jenž hodnotu života tak často tragicky uzurpuje hodnotami umělými, chtě nechtě musí dojmout a chytit za srdce. Věřím tomu, že mraky zde sejmutých screenshotů zaujmou čestná místa u postýlek nejedné holčičky. Ale upřímně, neznám snad nikoho, komu by se tato stvoření nelíbila (ti ptáci, ne holčičky). K průzračně čistému prožitku možná jen něco chybí, a to použití pouze instrumentální hudby, bez slov, ale to už tady kolem zaznělo. Například v Atlantisu Luca Bessona to s operním zpěvem fungovalo, ale taky to ozvučení Ericu Serrovi trvalo několik let, než byli všichni spokojeni. Zde jde více o obrázky a skvělou kameru, než o dokonalou souhru všeho. Ach jo, stejně jsem si na tom něco našel. Ale i tak je to za pět. Za roztomilost. Kupodivu...ehm. (22.10.2005)

Velice povedený přírodopisný snímek, který je navíc umocněn úchvatnou hudbou "francouzské Björk" Emilie Simon. Soundtrack, který nemá chybu a patří k tomu nejlepšímu, co jsem z filmové hudby kdy slyšel, a že toho nebylo málo...Samotný film zaujme, občas rozesměje ,a některé z diváků dojme...Ano, Francouzi tento žánr umí! (13.03.2006)

Prenádherné vizuálne spracované dielko o tom, že život v Antarktíde nie je med lízať...tučniaci sú svojou fyzionómiou veľmi komické stvory, ich ťarbavo-rozkošné putovanie mi neraz dvíhalo kútiky hore....no priviesť na svet malého tučniaka je naozaj hrdinský, obdivuhodný čin...skvelé, dojímavé a obdivuhodné!!!! (03.04.2006)