Sedem statočných

„I´ve been offered a lot for my work, but never everything.“ Spalující charisma dvou kohoutů na smetišti, či chcete-li, place (Brynner, McQueen), podmanivá hudba E.Bernsteina a dobrosrdečné poselství o ochraně slabších a bezbranných. Na druhé straně mince málo prostoru pro R.Vaughna, naopak až moc pro iritujícího floutka H.Buchholze a nefungující postava Calvery. Eli Wallach sice budí dojem lstivého bandity, kterým šijí všichni čerti, ale v globále působí tak neškodně, že spíš než hrůzu, by mohl spolu s vesničany rozsévat kukuřici.. Holt, z tohoto tvůrčího období dám vždy raději přednost realistické poetice italských dlouhých těstovin, než romanticky učesaným marshmallows ze Států. Servíruj na svých zaprášených talířích, Sergio! (03.09.2012)

SEDM STATEČNÝCH je snovým příběhem každého mládí - jinošského i dívčího. Jakkoliv je asi zřejmou pravdou, že japonská Kurosawova předloha stojí umělecky o poznání výše, americký remake rovněž není chudý na hvězdné momenty. Už sama myšlenka filantropních kovbojů-pistolníků, snažících se pomoci strádajícím peónům-mexickým rolníkům, sužovanými kreolskými bandity, je nevšední. Z triviálního westernového zabarvení však vybočuje i důsledné prokreslení individualit nejen spasitelských mužů Divokého Západu, ale i jejich protihráče Calvery a nejednoduché tváře vysávané vesnice. V tomto ohledu získávají STATEČNÍ minimálně jeden rozměr navíc: poselství skutečného mravního přístupu k životu, schopnost rozeznat pozlátko zdánlivě nevšedního toulavého života od tvrdé dřiny na půdě, která je jedinou zárukou hodnot a skutečné práce. Toto zdánlivě "sockovské" klišé je živé - mysli si o tom kdo, co chceš - i dnes. I dnes je také nepodplatitelným zrcadlem naší skutečné povahy, rozmezí mezi rádobydospělým prožíváním a skutečnou lidskou zralostí a odpovědností. (23.05.2011)

Zatím jsem zhlédla jen velmi málo westernů kultovního statusu, ze kterých bych měla natolik silné dojmy, že by mi nepřišly nadhodnocené. Zejména se to týká snímků se zdejším hodnocením okolo 90%. Ani o Sedmi statečných nemůžu říci, že by mezi ty výstavní kousky, mé velmi málo početné skupinky, patřily. Jistě, je to skvěle natočený snímek. Ale myslím, že svou legendární pozici si vysloužil zvláště díky silnému hereckému obsazení a skvělé hudbě Elmera Bernsteina. Nějak mi tu však scházel obsáhlejší příběh. Sedm statečných se postupně dává do kupy, sbírají se ti nejlepší chlapi, jaké kdy Divoký západ zřejmě zažil a připravují se na "Velkou bitvu." Celý děj v podstatě jen trénují, vysedávají po Saloonech a klábosí. O moc víc toho děj nenabízí. Závěrečný souboj s bandity, o němž jsem si myslela, že by měl být vrcholem filmu, mi přišel odbytý za pár minut, bez nějaké gradace či napětí. Snímek rozhodně nenudí, charaktery postav jsou dobře vykresleny, i scénář a dialogy jsou poutavé a sem tam padne i nějaká ta vypečená hláška. Ale zkrátka, svůj celkový dojem nezměním. (05.09.2012)

Takhle se trmácet vedrem a prachem... to je ale vůl! - Jo, my jsme chytřejší. Klasika klasik a věčná romantika. Nádherný, hvězdně obsazený western. Slavná titulní skladba (vždy, když ji slyším - vracím se časem do dětství, kdy jsem film poprvé viděl, ještě na černobílé televizi) a úžasné výkony výjimečných herců té doby dělají z filmu nezapomenutelný, řekl bych až pohádkový zážitek. Kdybych měl vyjmenovat hvězdy tohoto snímku, tak bych musel zmínit všech sedm herců, kteří ochraňují mexickou vesnici a ještě desperáta Eli Wallacha, protože ten byl také skvělý. Prostě skvost. Hrdinové a antihrdinové, dobro a zlo - to vše v plné své nahotě. Už jedna z úvodních scén, kdy Yul Brynner a Steve McQueen odvážejí na hřbitov mrtvého muže, patří mezi nezapomenutelné. A to je teprve chutný předkrm chodů následujících. Jedinečný film, jenž vstoupil do historie. (18.11.2009)

Nikdy jsem nečekal, že Sedm statečných docením teprve až budu starý. Až teď mi konečně došlo o čem ten film je. I kdež sedm statečných, spíše sedm existenciálních trosek, které se nakonec vydávají v náruč smrti, jenom aby ztišili své životní prázdno. Ti hrdinové, které jsem tak žral ve svém mládí, se mi dnes neskutečně zcizili. Nikdy jsem si nepovšimnul, že už zkraje jsou ti stateční vlastně trosky na okraji společnosti, kteří se na misi vydávají, jen aby unikli svému vlastnímu životnímu selhání. V polovině filmu si všichni ti stateční prodělají explicitní krizi identity, kdy jsou jejich hrdinské činy spíše mamonem neskutečného, než tím očekávaným hrdinstvím. A když si v polovině filmu všichni vylijí to své zkroušené srdéčko, tak ten chlapácký čin mladého Chica už nemůže vyznívat jinak, než s ironickým podtónem. A závěrečný dialog o tom, že všichni prohráli, až na nebohé sedláky, kterým se smějeme již od úplného začátku, jenom podtrhuje zmar a prázdno celé pistolnické generace a celého westernového žánru. Pod vším tím chlapáckým pozlátkem, epickou hudbou a hvězdy nabitým ansámblem se vlastně skrývá dokonalé existencílní drama. (31.01.2016)