Zmiznutie

Tak tu pôjdem trochu proti prúdu, keďže ma na tejto nízkorozpočtovke zaujala viac forma než scenár. Vynaliezavý strih, zaujímavé uhly kamery, snové sekvencie, hudba a zvuk a tak podobne. K tomu reflexia noirového subžánru v príbehu, kde mi bolo viac menej jedno, ako sa veci majú a pri záverečnom odhalení som akurát skonštatoval, ako si tvorcovia s konvenciami žánru pohrávajú, respektíve ich napĺňajú vo filme, ktorý vizuálne žiaden film zo 40 rokov nepripomína. Namiesto toho, aby som zažíval prezretie po tom, ako všetko do seba zrazu zapadá a ako je všetko inak a ja som sa nechal napáliť. Alebo si pokladal otázky typu, ako si to ten Brendan dokázal tak presne vycucať z prsta. Ale ako sa tu už napísalo, Brick sa naplno docení skutočne asi až po druhom pozretí. Či sa k nemu niekedy odhodlám, si nie som úplne istý. No a outfit JGL je príšerný a dosť ma v priebehu sledovania rušil. (14.03.2019)

Ke Zmizení mám podobný vztah jako k teenegerské verzi Velmi nebezpečných známostí s Sarah Michelle Gellar a Reese Witherspoon, kdy jde o povrchní a kýčovitou vykrádačku osvědčené klasiky zasazenou do moderního prostředí zbohatlických spratků. Po určitou dobu jsem se na Zmizení díval se zájmem, protože jsem očekával a doufal, že něco takového nemůže scénárista a režisér myslet vážně, a Zmizení je chytrá parodie klasických noir filmů americké drsné školy, jenže postupně jsem zjišťoval, že nejde o nadsázku a že ti nešťastníci to mysleli vážně. Nejde o to, že bych nevěřil, že se na amerických středních školách vyskytují bizarní týpci a gauneři, kteří nechodí za školu pouze tehdy, když stagnuje místní drogový byznys nebo protřelé, morálně zkažené děvy, potíž je v tom, že slovník filmových hrdinů až příliš napodoboval jejich filmové vzory ze 40. a 50. let, stejně jako chování, a to jednoduše působilo směšně. Nechybí vlastně žádné rekvizity a situace typické pro film noir, divák jen čeká, kdy už se objeví ten Marlowe. Jenomže když hlavní zlosyn, který se nedávno začal holit, si vykračuje s elegantní hůlkou určenou postaršímu gentlemanovi a napodobuje chování starých gangsterů, zatímco mu maminka servíruje sendvič, vypadá to jednoduše hloupě, v lepším případě komicky. Celkový dojem: 40 %. Jsem o něco méně kritický než v případě výše zmíněných Velmi nebezpečných známostí, jenže ty byly vykalkulovanou záležitostí velkého studia, kdežto tady jde zjevně o nízkorozpočtovou podívanou, kde se všichni zúčastnění snaží odvést v rámci svých možností maximum a upozornit na sebe filmový průmysl. (10.01.2009)

Atmosférická, mysteriózní detektivka natočená stylem, že jsem celou dobu čekal na nějaký nadpřirozený psycho zvrat typu "všichni obyvatelé městečka jsou mimozemšťani/roboti/klony" ... a ono prd. Obyčejný příběh zabalený ve velmi slušivém režijním kabátku, stylově možná až příliš přeplácaném. Na další tvorbu režiséra Johnsona jsem zvědav, ale tohle mi bohužel úplně nesedlo. (28.03.2012)

Po druhom zhliadnutí za plný počet, pretože sa mi podarilo prekusnuť vzhľadom na ultranízky rozpočet skromnú vizuálnu stránku filmu, ktorá aj napriek tomu obsahuje zopár nezabudnuteľných vychytávok. "Film noir zo strednej školy" - motto filmu, ktoré ho charakterizuje na chlp presne. Mickey Spillane by podobne ako ja, chrochtal blahom ani nie tak nad riadne prepletenou zápletkou (avšak, keď dekódujete všetky potrebné indície, prijde vám sympaticky jednoduchá), ako skôr nad jej naplnením vo výborne rozvrhnutých postavách, "džezovému" hudobnému podfarbeniu, "lynchovskou" mystery atmosférou a hlavne v brilantných dialógoch zabalených do pútavého žargónu mixujúceho vetné koštrukcie starých noiroviek s mladíckym, stredkoškolským žargónom. (05.08.2006)

Žánr filmů-noir jsem se naučil spojovat s představou drsného hrdiny, který, ač schytává rány ze všech stran, si jde tvrdě za svým a přes sérii dlouhých dialogů a přeražených nosů se propracuje až k finálnímu odhalení. Nikterak šokujícímu a většinou zdaleka ne uspokojivému. Zmizení toto schéma naplňuje do posledního puntíku, pouze se na rozdíl od většiny klasických noirů neodehrává někdy ve 30./40. letech, nýbrž v současnosti a ani jeho hrdinové nejsou v příslušných letech. Většinou jde o studenty. Ten hlavní připomíná ve slabší chvilce Harryho Pottera. Stejně jako Potter nadužívá orgán zvaný mozek, čímž drsné detektivy ze staré školy nepřipomíná. Svým štvavým honem za vrahem milované dívky ano. Scéna, kdy pronásledovatele, nabroušeného bijce, odrovná jednoduchou lstí je pěkná velmi, když do sebe nechává opakovaně mlátit, již to zavání scénáristickou snahou udělat drsňáka z někoho, kdo jim není. Nízkorozpočtovost snímku jest patrná z každého záběru, Povětšinou neznámí herci (pouze tvář Emily ze Ztracených by někteří mohli shledat povědomou), minimum „draze“ vypadajících scén a tím pádem největší zátěž nakládána na bedra inteligentního scénáře. Inteligentní však neznamená dost silný na to, aby podobnou zátěž unesl. Občas jsem se přistihnul, že nevím, čí poměr s kým se zrovna řeší a ani jsem nepociťoval potřebu to zjistit. Nepřičítal bych to na vrub snaživých mladých herců (mňamózní femme fatale nechybí), spíše odtažitosti celého filmu. Nejspíš mělo jít o způsob, kterak nám dát najevo, jak vážný režijní počin sledujeme. Naštěstí to není dotažené do extrémů vyvolávajících smích (ač hudební motiv sestávající z asketického cinkání do skleněných lahví k tomu směřuje). Nejlepší je přistupovat ke Zmizení jako ke studentskému filmu. Učinil jsem tak, s přimhouřením očí přežil několik nudných dialogů, žasnul nad skromným množstvím bravurních režisérských nápadů a naplno si vychutnal úžasnou komplikovanost způsobu, jak si postesknout nad chybějícími cihlami v našem životě. Stačí totiž odebrat jednu a zřítí se celá zeď. 75% Zajímavé komentáře: mm13, numi, silent cut, arkie (20.01.2008)