Don Juan DeMarco

Jeden z mála amerických romantických filmů které znám a které se mi líbily... Vlastně když nad tím tak přemýšlím, tak asi spíš jediný. Viděl jsem ho poprvé kdysi hodně dávno dabovaný v TV, nahrál jsem si ho (už nevím proč) na VHS a pouštěl si ho čas od času v opilecké sentimentální náladě, takže k němu mám tak trochu osobní vztah. Kdybych se své sympatie k tomuto dílku snažil rozumově vysvětlit, řekl bych nejspíš něco v tom smyslu, že jsem vždycky cítil silnou náklonnost k lidem se silnou a bohatou fantazií, kteří ji nadřazují všední nudné realitě a kteří raději žijí ve svém vlastním vnitřním světě uvnitř své hlavy, než ve světě "reálném" (ty uvozovky prosím zdůrazňuju, neb realita je pojem nadmíru relativní). A navíc mám hodně rád Johnnyho Deppa. A tlustý Marlon Brando se svou pěknou ženou Faye Dunaway byli také dobří, hlavně tedy Brando aka Don Octavio del Flores v roli mírně bonvivantského psychiatra. Nejvtipnější scéna - Don Juan rozebírá upjatého židovského psychiatra: "Proč si myslíte, že Dr.Mickler je Don Octavio del Flores?" "Proč si myslíte, že Don Octavio del Flores je Dr.Mickler?" (V té poslední nenápadné větičce se skrývá hluboká moudrost...) (01.08.2013)

Obecně se soudí, že romantika je vlastní hlavně ženám, ve skutečnosti ji vymysleli muži. Lze to vysvětlit jen tím, že i muži mají svou ženskou stránku, která se u různých mužů projevuje s různou intenzitou. Ovšem je omylem si myslet, že v romantice se muži vzdali svého mužského základu, protože romantika ve své podstatě je čistě utilitární způsob, jak si maximálně hrát a užívat si přírody a žen, které jsou obě ženského rodu. Svědčí o tom i umění dokonalého milence Dona Juana DeMarca, který pojímá ženské tělo jako hudební nástroj, z kterého dobrý umělec vyloudí dobrou hudbu. Nejvíce si ale zahrála sama příroda, která stvořila ženy, aby donutila muže hrát její symfonii života. ___ Film o volbě obrazu světa, ve kterém člověk chce žít. (30.05.2013)

Neočaril ma Don Juan, ale ten zúfalý chalan, ktorý ním chcel byť.A tiež jemný humor a poetika filmu.Priniesol dobrú náladu, na jeho konci som si spievala s Bryanom Adamsom jednu z mojich najobľúbenejších piesní a netancovala som len preto, lebo to neviem.Trošku bláznovstva, romantiky a fantázie v dnešnom svete rozhodne neuškodí.A veľa lásky. (18.10.2010)

Mohla to být okouzlující oslava romantiky, svádění, lásky a ženské krásy. Vychází z výtečného nápadu, má v ruce silný motiv cynické medicíny, která se snílka a romantika snaží nadopovat a srovnat do latě prášky, poskytuje dostatek prostoru pro silné momenty, téměř všechny je však zahazuje. Doplácí na vlažné herecké výkony, fádní filmařinu a nevýrazný scénář. Ten důsledně eliminuje každou příležitost ke konfrontaci rozdílného vnímání reality a místo střetu nabízí jen unaveného pasivního psychiatra, který „bez boje“ přijímá argumenty svého „pacienta“. A to i když Johnny Depp rozhodne nedává do svého Juana maximum. Podívané však podle mého škodí hlavně dýchavičný rozteklý Marlon Brandon bez jiskry, jehož tloušťku a neschopnost pohybu se film marně a místy až komicky pokouší skrýt různými lacinými triky. Škoda promarněné příležitosti. (19.03.2012)

Uznávám, že kdyby tam nehrál Depp, tak si na ten film asi nikdo dneska nevzpomene a zřejmě bych se já na něj kdysi ani nepodíval. Přesto si myslím, že ten film naráží na určité neporozumění ze strany diváky. A to proto, že se nemá jednat o žádný romantický film, nýbrž o drama. A v tom je ten kámen úrazu. Jestliže budeme tohoto Don Juana vnímat jako "děsnou" romantiku, pak nám ten film musí přijít jako obyčejný průměr, v němž hrál Depp. Ale já jsem to skutečně vnímal jinak. Vnímal jsem ten film jako příběh chlapce, kterého nepotkal pěkný život. A tak místo toho, aby žil ve sžírající skutečnosti, žil si ve svých vlastních představách. Řekl bych, že by přišlo o práci hodně psychologů a zkrachovala by nejedna farmaceutická firma, kdybychom byli aspoň občas schopni zapomenout na svou zničující realitu a něco hezkého si představit. Mně osobně takové poselství tento film jednoznačně přinesl. (20.12.2008)