Osamelý vlk McQuade

Těžko říct, jestli by to bez té hudby tak fungovalo. Masiho Morriconeovská variace (nebo krádež?) posunuje standardní 80´s b-movie záběry do nebeských výšin. I ty nejnudnější scény pak mají ten správný tón westernové osudovosti. Ale někdy působí i nepatřičně, protože děj hudbu prostě nestíhá. Sympatický Norris, který tu tankuje jedno pivo za druhým, a vystajlovaný záporák Carradine (ten svetřík v poslední scéně!), předvádějí esenci osmdesátkové blbosti způsobem, který nelze nemít rád:) (24.02.2013)

Už v tomto snímku Chuck Norris potvrdil, že mu bude rangerská hvězda slušet. Pakliže si nějaký Norrisův akční film zaslouží červená čísla, je to právě Osamělý vlk McQuade a snad ještě Delta Force 1. V tomto akčním filmu, v němž se mísí žánr westernu, akční krimi a klasického karate filmu, je krásně vidět ona atmosféra a styl béčkových počinů z 80. let. Natočit jej dnes v této podobě a přidat více vtipu, bude možná opěvován. Stejně jako v prvních epizodách Walkera, tak i zde je ještě radost sledovat Norrisovo bojové umění. Souboj s Carradinem je již kultovní záležitostí a na filmu potěší i hudba, která nápadně připomíná (vykrádá?) Morriconeho melodie a styl. (10.02.2015)

Chuck Norris je tu hroznej buran, pořád je zpocenej a když ho parta zloduchů zmlátí, tak se křísí pivem. Celkově má toto béčko oproti ostatním velkou výhodu ve výborné hudbě, která film posouvá o hodně nahoru. Sice je to moc dlouhý a David Carradine neumí z bojovejch umění zhola nic, ale koho to štve, když je to celkem zábava. Akorát mohl Chuck nějak vyřídit toho ďábelskýho liliputána, to bych předl jako kočka. (03.08.2006)

Přímočarý až primitivní scénář plný stereotypů (zpočátku odmítaný, loajální sidekick z národnostní menšiny; "nezávislá", krátkovlasá bývalka; nikdy se nevzdávající, milovaná dcera v nesnázích; atraktivní, dlouhovlasá, majetná ženština, co hrdinovi uklidí a padne kolem krku ...) a prkenné či přehnaně afektované herecké výkony. Kdo čekal něco jiného?! (10.03.2018)

Chuck Norris údajně v jednom ze svých nejlepších filmů mě kupodivu docela pobavil. Otázka je, jestli tvůrci film mysleli vážně, protože jestli jo, tak já jsem se po celou dobu filmu usmíval. Je to už skoro třicet let starej film, o žádnou klasiku se opravdu nejedná, takže napětí, nebo snad nedejbože strach o hlavního hrdinu se nekoná ani náhodou. Ale prostě je sranda sledovat urputnou snahu o serióznost, když je to k pousmání. Zdůrazňuju k pousmání, ne k smíchu - to je rozdíl. Kdo k tomu přistoupí jako s současným akčňákům a navíc si nedokáže užít atmosféru let osmdesátých, bude velmi zklamán. Mimochodem, herecký talent Chucka Norrise se dá přirovnat ke dřevu. Krása Barbary Carreraové k Porschi Carrera :-) (18.01.2011)