Outsider

Kaurismäkiovský Príbeh outsidera s príťažlivým vizuálom, účinným humorom, pôsobivým zakončením (zachraňujúcim film pred rýchlym vyšumením), ale aj s priehľadnou melanchóliou, zbytočnými epizódkami a letargickým tempom, ktorým zbytočne riedi svoje silné stránky. Kári nakrútil obyčajný film o obyčajom človeku, severského brata Gersterovho Old Boya s oslabenou schopnosťou hlbšieho zásahu diváka. (29.01.2016)

Vcelku tradiční námět Dagur Kári zpracoval jak jinak než netradičně. První co zaujme je jistě černobílé provedení, to samozřejmě není bez významu, nemá za cíl pouze ozvláštnit film. V závěru totiž přichází moment, ve kterém se na jeden krátký záběr barvy objeví. Ten moment je pro celkové vyznění filmu velmi důležitý (vlastně mi to lehce připomnělo Evropu, i když tam je barevných záběrů podstatně více), právě v něm totiž přichází u hlavního hrdiny obrat, či prohra se systémem? Věc názoru. Hlavní komediální část filmu je tou silnější, v ní je důležitá postava věčného rozhodčího Dědka, ten totiž už jen svou přezdívkou a životním stylem opravdu baví. Blíže ke konci dění přidává na vážnosti a snad díky linii soudce, přeci jen trochu slábne. Větší prostor pro soudce mi přišel trošku nedotažený, i když pokud jsem měl z filmu cítit nudu, kterou denně prožíval on, tak se to podařilo. Vážně, ani bych se nedivil, kdyby to byl Káriho záměr. V závěru se děj opět vrací k hlavnímu hrdinovi a já se tím vracím na začátek komentáře... tedy, závěr opět silný, i díky té krátké barvě v něm. 75% (16.01.2018)

Film o štěstí, neštěstí, lásce a zklamání...takových už bylo hodně, ale přesto na mě tento působí jinak, nemám pocit, že už jsem to vše viděl tisíckrát. Čím to je? Snad tím, že je černobíly? Těch ale je obzvláště v poslední době spousta. Tak snad přesvědčivými hereckými výkony? To by ještě taky nebylo nic zvláštního. Možná tím, že neuvěřitelě lehce přechází mezi nezávaznou a nápaditou komedií a mezi filmem až místy symbolickým. Nevím, ale důležité je, že to, dle mého názoru, všechno dohromady funguje. (29.03.2006)

Jako dobrý, no. Ale po "Albínovi jménem Noi", jsem od Káriho čekal přece jenom něco víc. Absurdní severská tragikomedie plná podivných figurek - přes prodavačku pečiva požívající halucinogeny, či dyslektika jezdícího na kradený benzín, jenž si přenáší v petce, až po plnoštíhlého pomatence, toužícího po dráze fotbalového trenéra. Posledně zmiňovaný je kupříkladu zvláštní tím, že (ač dobře zahraný) je jedním z faktorů, mršících film - jeho postava je až příliš nereálná, nemluvě o tom, že ke konci filmu jej zcela opouštíme a necháváme jeho příběh nedokončený. Revoltující mladík - sympaťák, krásná dívka (jejíž půvab úžasně vygraduje při jediné barevné scéně), příjemné vtipy - teoreticky ideální mix. A taky že se na to moc pěkně kouká. Nicméně příběh nemá pevnou kostru, ke konci se jeho směřovaní zcela nepochopitelně změní a vy místo na snímek o revoltě koukáte na snímek o cestě k dospělosti. Slabší 4.________ Jak tak pročítám ostatní komentáře, došlo mi, že jsem zcela zapomněl na GENIÁLNÍ postavu soudce - nic se o jeho motivacích vlastně nedozvíme, ale je nám (mě) tak strašně blízký, jeho utrpení a životní zoufalství tak zřetelné... I přesto, že má výbornou práci, manželku, dítě, peníze, není se svým životem spokojen (zkrátka ideální oběť pro Jigsawa) a ani po sérii menších či větších eskapád (krádež, vykašlání se na důležitou pracovní schůzku...) se nic nezmění. Jak by taky mohlo? (02.08.2010)

Slabina filmu přichází v momentě, kdy se na scénu dostaví soudce (Morten Suurballe). Tedy ne hned, po chvíli. Soudci totiž rupne v kebuli a bez zjevné motivace dalo by se říci rezignuje na svůj současný „konzumní“ či tradiční způsob života. Většina motivů točících se kolem soudce je pak plná rozjímání, přemítání a popravdě řečeno ničeho. Prázdnota a nuda gigantických rozměrů, která vás opravdu nemile překvapí v poslední třetině filmu, sráží celý projekt na lopatky. Kdyby šlo o pět minut vprostřed filmu, bral bych to, ale když má člověk chuť z kina odejít a když tak neučiní, tak toho následně litovat – to už je silné kafe. Více textu na FILMKABI.NET (20.01.2006)