Outsider

Príjemná nezávislá sonda do života istého outsidera, ktorému vyhovuje ako žije. Občas pobaví aj istý rozhodca Dědek :) Ako protiklad k životu, ktorý baví človeka, tu konkrétne outsidera, je daný život sudcu, ktorý ma zdanlivo všetko, no nebaví ho žiť. Aj tak mi akosi ušla dejová linka prečo sa tam objavil. Režisér chcel vyjadriť svoje pocity, no do celku to neuchopil a čiernobielou si veru nepomohol, ba miestami nudil a uspával. (07.09.2012)

*SPOILERY* Klíč k tomu, proč si Kári zvolil zdánlivě odtažité a jen rámcově související příběhy soudce a "asociála", může spočívat v jednom zdánlivě nedůležitém detailu, který ale režisér "záhadně" zdůraznil. Jedná se o dvojitou scénu s kolečky papíru z děrovačky, které na sebe nejdříve zoufalý soudce sype a o něco dále, při stejné činnosti, je outsider Daniel označí za díry (načež je opraven, že se jedná o ústřižky, díry že jsou v papíru). Tahle "psychoanalytická" drobnost poměrně věrně vystihuje obě protikladné postavy: soudce má vše, přesto mu stále cosi chybí, cosi ho vykořeňuje a žene do zoufalé samoty. Daniel nemá nic a po ničem netouží, k systému (velkému druhému) se staví s naprostou pasivitou, která nemá nic společného s revoltou, mnohem více s nepochopením, že tu vůbec nějaký "symbolický řád", jemuž jsem podřízen, je. Právě Danielova indifirence k předmětu touhy a "trhlině" ve skutečnosti je nakonec to, co mu umožňuje být šťastný (jeho příběh nápadně připomíná post-hipísáckou poetiku kodaňské čtvrti Cristiania – už tu neběží o vzpouru, jen o trochu zastydlou paralelní existenci "vedle" velkého druhého, s nutností akceptovat alespoň rámcová pravidla zodpovědnosti). Naopak soudce, obhájce a zástupce řádu, je odsouzen k nespokojenosti a k samovolnému zmizení – není pro něj místio ani "v", ani "vedle" systému. Outsider tak není ani tak o revoltě, jako spíš o možnosti paralelně existovat – jeho naivní mlčenlivý konec se mi v mnohém líbí. I když dává odpoveď ano, nechává dveře pootevřené. V jádru je to další chvála prosťáčků, ale díky výborné druhé linii s mužem, který zmizel, se drží při zemi a narozdíl od svého hrdiny neztrácí kontakt s realitou. (11.01.2011)

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Dagur Kári (Voksne mennesker / DARK HORSE / Outsider) - Chvílemi nesmyslný film, s nerealistickým dějem, ale pokud to člověk neřeší, nastane zadostiučinění... - 27. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 85% (03.08.2010)

Jako dobrý, no. Ale po "Albínovi jménem Noi", jsem od Káriho čekal přece jenom něco víc. Absurdní severská tragikomedie plná podivných figurek - přes prodavačku pečiva požívající halucinogeny, či dyslektika jezdícího na kradený benzín, jenž si přenáší v petce, až po plnoštíhlého pomatence, toužícího po dráze fotbalového trenéra. Posledně zmiňovaný je kupříkladu zvláštní tím, že (ač dobře zahraný) je jedním z faktorů, mršících film - jeho postava je až příliš nereálná, nemluvě o tom, že ke konci filmu jej zcela opouštíme a necháváme jeho příběh nedokončený. Revoltující mladík - sympaťák, krásná dívka (jejíž půvab úžasně vygraduje při jediné barevné scéně), příjemné vtipy - teoreticky ideální mix. A taky že se na to moc pěkně kouká. Nicméně příběh nemá pevnou kostru, ke konci se jeho směřovaní zcela nepochopitelně změní a vy místo na snímek o revoltě koukáte na snímek o cestě k dospělosti. Slabší 4.________ Jak tak pročítám ostatní komentáře, došlo mi, že jsem zcela zapomněl na GENIÁLNÍ postavu soudce - nic se o jeho motivacích vlastně nedozvíme, ale je nám (mě) tak strašně blízký, jeho utrpení a životní zoufalství tak zřetelné... I přesto, že má výbornou práci, manželku, dítě, peníze, není se svým životem spokojen (zkrátka ideální oběť pro Jigsawa) a ani po sérii menších či větších eskapád (krádež, vykašlání se na důležitou pracovní schůzku...) se nic nezmění. Jak by taky mohlo? (02.08.2010)

Povedený severský film, který se i od "těch severských" lyší tím, že zde není důraz na exteriéry, ale ani na krásnou barevnost. Vše je zde černobílé, ale zároveň skvěle natočené a podpořené skvělou hudbou. Děj za těch 106 minut fakticky nic převratného neděje, ale plyne si tak pohodově, že se člověk baví. Sem tam se člověk usměje, sem tam se kochá krásnou Franc (Tilly Scott Pedersen), sem tam tou černobílou scénou. U záporů bych uvedl nesmyslné odbočky s "chlápkem od soudu", které dle mě ani nemusely být. A dále "cestu do Španělska", kdy na ni hlavní postava jednak nemohla mít peníze a druhak byla v dané situaci zcela nelogická. I tak jsem se celkově bavil a dávám 4z5, ač lehce nadhodnocené. (10.10.2020)