Následky lásky

Pravdou je, že Toni Servillo byl geniálně chladný, odtažitý, nekomunikativní, s kamennou tváří, beze špetky humoru, host osm let bydlící ve slušném hotelu ve Švýcarsku, a dole v garáži pod plachtou stojí hodně dobré BMW, se kteruým, a předaným kufrem peněz, míří pravidelně do banky. Zpozorníte. Bože, jak mne skoro třičtvrtě filmu nebavilo. Ale závěr je bezchybný, to se musí vidět. Výborná kamera. (28.01.2019)

Autistický hlavní hrdina s kamennou tváří postupně odkrývá svá tajemství. Sorrentinovi se několikrát podaří naprosto dokonalá scéna, například ta se svěřováním tajemství nemá daleko ke genialitě. Film je téměř bezchybný, až na samotný závěr. Chtěla bych znát další osud nejen gamblera a jeho ženy, ale také barmanky, bankéřů, bratra, manželky a vlastně možná všech postav, které se filmem jenom mihly, neboť všechny byly svým způsobem zajímavé. (27.06.2021)

Z hlediska filmařiny jako řemesla se pro mě Paolo Sorrentino řadí k současné špičce. Je paradoxní, že se u něj stává sledování technické roviny filmu téměř až zábavnějším, než percepce samotného snímku jako narativního díla. Nicméně nelze upřít, že obě roviny jdou ruku v ruce. Je to právě styl, jímž je formováno předávání dějové informace. Nesmírně vytříbené ve své vizuální repetičnosti a pomalém vývoji. (11.11.2013)

Všechny italské filmy lze rozdělit na čtyři druhy: 1. klasické, jež jsou jako velké romány, 2. komedijní, jež jsou jako tržiště a cirkus, 3. surrealistické, jež jsou jako vykonstruované obrazy Picassa, nikoliv jako snivé obrazy Dalího, 4. spaghetti westerny, jež jsou jako špagety. Tento film je prvního druhu, ačkoliv se tváří jako třetí druh. Navíc má zavádějící název, protože to, co ukazuje, není následkem lásky, ale následkem dvou rozhodnutí. Prvním rozhodnutím hrdiny příběhu byla volba pro koho pracovat. Druhým rozhodnutím bylo konečně se přestat bát smrti, které přichází při pohledu na pohřební spřežení, kdy si padesátiletý Titta Di Girolamo uvědomuje, že je již dávno mrtvý. Celý příběh je následkem těchto rozhodnutí. (11.12.2013)

Co stane se, když cigaretovou stěnu osamělosti protne svým pohledem tajemná dívka? Kde vzít dostatek odvahy přestat se dívat do zrcadel a vstoupit přímo zpět do života? I když víte, že ta cesta vede jen do náruči smrti - toho nejkrutějšího následku divoké lásky. Možná přeháním, a možná, že ti co si myslí, že přeháním, nikdy opravdu nemilovali. Kdo ví. Odpověď může být třeba ve vzpomínce na nejlepšího přítele se kterým sdílíte již dvacet let osamění, ale oba díky tomu druhému víte, že nejste sami. A nebo taky v kontejneru s betonem. :) Noir nikdy nespí... (26.09.2013)