Následky lásky

Ti, kteří berou film čiště jako konzumní záležitost, by Následky lásky nejspíše během první poloviny vypnuli. Sorrentino totiž divákovi nic nedaruje snadno a vy tak první hodinu sledujete scény ze života muže, o kterém se nedozvíte prakticky nic. Náš hlavní hrdina se totiž s nikým nebaví, nic výjimečného nepodniká. Vlastně posedává v kavárně, nosí kufřík s penězi do banky a občas prohodí pár slov s párem, vedle kterého v hotelu bydlí. Kdo je, jak se jmenuje, jaký je jeho příběh nebo proč to dělá; to vše je nám, pozorovatelům zvenčí, utajeno. Teprve druhá polovina filmu začne zodpovídat divákovy otázky a dávat všechny předchozí výjevyy do souvislostí. A teprve v tu chvíli vám začne docházet, jak geniální je Sorrentino režisér a scénárista. Za sebe musím říct, že v době, kdy tento komentář píšu, uplynul od chvíle, kdy jsem Následky lásky poprvé a zatím naposledy viděla, téměř rok. A přesto si je vybavuji lépe, než řadu filmů, které mi zkřížily cestu v posledním měsíci. (15.01.2014)

"Posadiť sa k tomuto pultu je možno najnebezpečnejšia vec, čo som v živote urobil," povie v jednej chvíli Titta Sofii. Titta Di Girolamo je starnúci muž, už roky žije v hoteli a živí sa podivuhodným spôsobom. Je uhladený, mĺkvy samotár. Je protikladom iného muža v hoteli, ktorému zostal jediný sen – umrieť veľkolepou smrťou a týra manželku rôznymi spôsobmi – od podvádzania v kartách až k momentu, keď je ochotný zbaviť ju posledného kúsku  dedičstva – starého obrazu. Celý film je iróniou života starnúceho muža, ale v žiadnom prípade nejde o komédiu. Vlastne od prvého záberu máte silný pocit, že toto bude výnimočný film. (06.05.2021)

S užívateľkou mat.ildou mám dlhodobo zhodný názor na mizerné filmy. A Následky lásky považujem za mizerný film. Hrdinsky som ho dopozeral do konca a som presvedčený, že ani režisér presne nevedel, čo chce vlastne nakrútiť. Lebo ten spomalený kolobeh života hlavného hrdinu, prerušovaný nepochopiteľnými vsuvkami, rýchlymi vysvetlivkami, nelogickým správaním a nedotiahnutými sekvenciami môžem považovať iba za chaotické a nepodarené dielo a je mi zatiaľ úplne jedno, že Sorrentino sa preslávil úplne iným filmom. (02.04.2015)

Autistický hlavní hrdina s kamennou tváří postupně odkrývá svá tajemství. Sorrentinovi se několikrát podaří naprosto dokonalá scéna, například ta se svěřováním tajemství nemá daleko ke genialitě. Film je téměř bezchybný, až na samotný závěr. Chtěla bych znát další osud nejen gamblera a jeho ženy, ale také barmanky, bankéřů, bratra, manželky a vlastně možná všech postav, které se filmem jenom mihly, neboť všechny byly svým způsobem zajímavé. (27.06.2021)

Filmy P. Sorrentina by se daly přirovnat k následujícímu: přijdete poprvé do restaurace, o které zhola NIC nevíte. Ihned u dveří se vás ujme příjemná obsluha, nevtíravě vám pomůže se usadit ke stolu a následně vám splní sebemenší přání jako tu největší samozřejmost. Pokračuje to vynikajícím způsobem upraveným steakem a tím nejkvalitnějším vínem ( jehož lahodná chuť se vám po celou dobu převaluje v ústech ), ATMOSFÉRA útulná ( téměř domácí ), následuje přesun domů a to nejlepší možné milování s partnerkou ( ženou, milenkou...dosaďte si každý, jak je libo). Po čase byste tento večer rádi zopakovali, ale bojíte se, že napodruhé ( vzhledem k očekáváním) to nemůže již takto dopadnout. Téměř se bojíte to zopakovat, nicméně vám to samozřejmě nedá :o) Přesně takovéto pocity jsem zažíval JÁ ( po shlédnutí jeho filmového skvostu Božský ) . Sbíral odvahu a krotil očekávání. Paolo, totiž na film nahlíží jako na CELEK. Tzn. jde o dokonalé souznění obrazové, zvukové, herecké a režijní stránky a váš zážitek ještě umocňující působivý hudební doprovod. Při sledování jeho snímků nemám pocit, že koukám na FILM, ale před očima se mi rodí umělecké dílo. ( Takovéto pocity jsem naposledy zažíval u Kieslowskiho Tři barvy: červená ). Opět je tu Toni Servilo coby 50- ti letý Titty Di Girolama ( na první pohled chladný chlapík bez emocí, jak ten první pohled ale klame). BTW zkuste si toto zahrát. Dotyčný se s tímto nelehkým úkolem popasoval vkutku grandiózně. Potom tu máme kameru. Dovolte mi použít přízviska z Paolova posledního snímku..BOŽSKÁ, zejména ten jeho smysl pro DETAIL. Následuje další důležitý prvek a to sice hudební doprovod. Neskutečné, jak s měnícím se tempem snímku, jde ruku v ruce i ta nejlepší možná variace hudby. Na ZÁVĚR jsem si nemohl nechat nic jiného než smeknout před samotným P. Sorrentinem a jeho volně plynoucí ( nikam nespěchající ) režií, která nechává divákovi dostatečný prostor o všem přemýšlet a vše patřičným způsobem vstřebávat. Jestliže na maličkou chviličku jsem ( možná ) během snímku zapřemýšlel nad 4* hodnocením, tak( závěr,posledních cca 20 vteřin, poslední záběr) to rozhodl za mě! Ostatně, to již uživ. pet.lid napsala zcela výstižně " za mě ". NÁDHERA! p.s. již teď se nesmírně těším a netrpělivě očekávám tuto spolupráci http://www.csfd.cz/film/278447-this-must-be-the-place/zajimavosti/ . Samotné téma i herecké obsazení slibují mnohé. Troufám si tvrdit: o tomto režisérovi se v nedaleké budoucnosti bude ještě hodně mluvit a skloňovat jeho jméno.... p.p.s víte jaká otázka nejvíce nasere INSOMNIAKA po ránu? Vyspal jste se dobře pane? :o) (24.10.2010)