Následky lásky

Paolo Sorrentino ukazuje, jak je schopen natočit snímek, u kterého budete přemýšlet, třeba jen proto, proč je konkrétní záběr tak dlouhý, ale přitom budete zírat na to, co se děje. Je to kriminální film. V pomalém tempu a s důrazem na herecké výkony, ale přesto s příběhem, který rozhodně nenudí a dovede zaujmout ve více rovinách. (11.08.2017)

Consequences of Love je artový film, ktorý sa Vám buď veľmi páči alebo veľmi nepáči. Mne teda nezaujal. Teda zaujal, len chvíľu - na začiatku. Po snubnom úvode som čakala rozbeh (čo bola prvá chyba, tempo pokračovalo rovnakým uspávacím rytmom) a odhaľovaním Tittových tajomstiev sa naskytla možnosť vytvoriť si vzťah k hrdinovi a k deju. No dej ani ďalej neponúkol nič a hlavný hrdina bol po stránke analytickej zaujímavý, ale nudný vzhľadom k deju. K obrázkom, ktoré sa na plátne mihali nech sa vyjadria radšej odborníci, ktorí tomu rozumejú. Tento film ma obišiel veľkým oblúkom a kto nemá rád artovky, nech ho radšej ani neskúša. (06.11.2013)

Film na ktorom na zaujala vycibrená forma, ale menej už obsah. Režisérov pomalý filmársky štýl je veľmi pôsobivý a originálny. Okrem perfektnej kamery vyzdvihnem ešte zaujímavé hudobné pozadie. Film vo mne vyvolal dlhšie dozvuky, tak si ho rád s odstupom času pozriem opäť a možno upravím aj svoje hodnotenie. (15.08.2021)

Co stane se, když cigaretovou stěnu osamělosti protne svým pohledem tajemná dívka? Kde vzít dostatek odvahy přestat se dívat do zrcadel a vstoupit přímo zpět do života? I když víte, že ta cesta vede jen do náruči smrti - toho nejkrutějšího následku divoké lásky. Možná přeháním, a možná, že ti co si myslí, že přeháním, nikdy opravdu nemilovali. Kdo ví. Odpověď může být třeba ve vzpomínce na nejlepšího přítele se kterým sdílíte již dvacet let osamění, ale oba díky tomu druhému víte, že nejste sami. A nebo taky v kontejneru s betonem. :) Noir nikdy nespí... (26.09.2013)

Už dlouho jsem neviděla takhle vycizelovaný a přitom neokázalý film. Téměř každý záběr je malým uměleckým dílem, téměř každý záběr vypráví příběh jedné samoty. Kde asi je ta hranice, kterou když překročíme, tak už nikdy nenajdeme cestu zpátky k lidem? Můžeme je pak zahrnovat přemrštěnými dary, ale to už bude pozdě, protože ten pravý kontakt je navždy přetržený... i když…možná každý z nás má někde svého přítele, kterého sice dvacet let neviděl, ale který si na nás stejně – čas od času – vzpomene. (05.09.2011)