Následky lásky

Film o sebeobětování za lásku a samotu. O člověku, který obětuje vlastní život, aby odčinil štěstí druhému za ublížení, které spáchal. Obětování za nenaplněné lásky, které se vzdáme příliš brzy, i když je velmi blízko. Sorrentino měl zůstat na stejné vlně originality, vizuální krásné optiky, než tvoří nyní - politicky angažované filmy o tom, jak ovlivnit člověka na bázi moderní společnosti a špinavých peněz. (25.09.2018)

Film na ktorom na zaujala vycibrená forma, ale menej už obsah. Režisérov pomalý filmársky štýl je veľmi pôsobivý a originálny. Okrem perfektnej kamery vyzdvihnem ešte zaujímavé hudobné pozadie. Film vo mne vyvolal dlhšie dozvuky, tak si ho rád s odstupom času pozriem opäť a možno upravím aj svoje hodnotenie. (15.08.2021)

Příjemně pomalý a nenásilný film, ve kterém se na konec dějí celkem násilné a náhlé věci. Film pro trpělivého diváka, který nepotřebuje zbytečné bláboly a laciné zákmity v každém záběru. Divákovi se odkrývají různé střípky ze života člověka, a až nakonec se odkryje úplný smysl. Ale nedá vám to a ještě když usínáte, musíte přemýšlet nad různými podrobnostmi. Moc se mi líbily nečekané jevy a činy, které byste ani trochu nečekali:) A hlavně vyzdvihuji soundtrack. Řízný dnb vás překvapí, kdy to nejméně čekáte a opět nečekaně utichne s cinknutím výtahu či zapálením cigarety. Takže doporučuji namíchat si long drink a nechat se unášet jemnými tóny tohoto italského výtvoru. (10.01.2013)

Filmy P. Sorrentina by se daly přirovnat k následujícímu: přijdete poprvé do restaurace, o které zhola NIC nevíte. Ihned u dveří se vás ujme příjemná obsluha, nevtíravě vám pomůže se usadit ke stolu a následně vám splní sebemenší přání jako tu největší samozřejmost. Pokračuje to vynikajícím způsobem upraveným steakem a tím nejkvalitnějším vínem ( jehož lahodná chuť se vám po celou dobu převaluje v ústech ), ATMOSFÉRA útulná ( téměř domácí ), následuje přesun domů a to nejlepší možné milování s partnerkou ( ženou, milenkou...dosaďte si každý, jak je libo). Po čase byste tento večer rádi zopakovali, ale bojíte se, že napodruhé ( vzhledem k očekáváním) to nemůže již takto dopadnout. Téměř se bojíte to zopakovat, nicméně vám to samozřejmě nedá :o) Přesně takovéto pocity jsem zažíval JÁ ( po shlédnutí jeho filmového skvostu Božský ) . Sbíral odvahu a krotil očekávání. Paolo, totiž na film nahlíží jako na CELEK. Tzn. jde o dokonalé souznění obrazové, zvukové, herecké a režijní stránky a váš zážitek ještě umocňující působivý hudební doprovod. Při sledování jeho snímků nemám pocit, že koukám na FILM, ale před očima se mi rodí umělecké dílo. ( Takovéto pocity jsem naposledy zažíval u Kieslowskiho Tři barvy: červená ). Opět je tu Toni Servilo coby 50- ti letý Titty Di Girolama ( na první pohled chladný chlapík bez emocí, jak ten první pohled ale klame). BTW zkuste si toto zahrát. Dotyčný se s tímto nelehkým úkolem popasoval vkutku grandiózně. Potom tu máme kameru. Dovolte mi použít přízviska z Paolova posledního snímku..BOŽSKÁ, zejména ten jeho smysl pro DETAIL. Následuje další důležitý prvek a to sice hudební doprovod. Neskutečné, jak s měnícím se tempem snímku, jde ruku v ruce i ta nejlepší možná variace hudby. Na ZÁVĚR jsem si nemohl nechat nic jiného než smeknout před samotným P. Sorrentinem a jeho volně plynoucí ( nikam nespěchající ) režií, která nechává divákovi dostatečný prostor o všem přemýšlet a vše patřičným způsobem vstřebávat. Jestliže na maličkou chviličku jsem ( možná ) během snímku zapřemýšlel nad 4* hodnocením, tak( závěr,posledních cca 20 vteřin, poslední záběr) to rozhodl za mě! Ostatně, to již uživ. pet.lid napsala zcela výstižně " za mě ". NÁDHERA! p.s. již teď se nesmírně těším a netrpělivě očekávám tuto spolupráci http://www.csfd.cz/film/278447-this-must-be-the-place/zajimavosti/ . Samotné téma i herecké obsazení slibují mnohé. Troufám si tvrdit: o tomto režisérovi se v nedaleké budoucnosti bude ještě hodně mluvit a skloňovat jeho jméno.... p.p.s víte jaká otázka nejvíce nasere INSOMNIAKA po ránu? Vyspal jste se dobře pane? :o) (24.10.2010)

Muž bez fantazie, bdění bez snění, tvář bez výrazu. Svět mimo hotelový pokoj pro něj již neexistuje. Život a smrt, komedie a tragédie probíhá tam venku. Náhlá změna stylu během převozu peněz je jenom jedním z režisérových ironických vtípků. Také z tohoto oživení se následně vyklube rutina, další z pravidelností, jimiž Titta di Girolamo žije, jež společně s opakujícími se pohyby kamery udávají jeho životu přesný rytmus. Vystoupit ze zvyku pro něj znamená riskovat všechno. Plynulé přechody mezi záběry, choreograficky domyšlené tance po horizontální i vertikální ose, vydávání objektivních záběrů za subjektivní a vytváření falešného napětí, udržují diváka přejedeného klasickým stylem neustále čilého. Bohatost formy důmyslně kontrastuje s „nudnou“ náplní hrdinova života. Záměrný nesoulad mezi dlouze neměnným „o čem“ a proměnlivým „jak“, Sorrentinovi umožňuje odpoutat se od veškerých vyprávěcích konvencí, promlouvat obrazy a pohybem, nacházet poetické v profánním. Drobná změna ve výrazu Servillovi pokerové tváře, sotva postřehnutelné pozvednutí koutků, značí velký pokrok ve vývoji postavy a zároveň spiklenecké zamrkání tvůrce, který se dokáže bavit tak, aniž by přestal bavit druhé. V podstatě jako Tarantino, jen trochu dospěleji. 85% Zajímavé komentáře: O*R*I*N, FlyBoy, iNKa 1104 (10.05.2013)