Něco, co stvořil Bůh

Filmy z produkce BBC bývají často sázkou na jistotu a můžete očekávat kvalitní podívanou, zde se ovšem našla čestná vyjímka. Děj složený z průkopnických metod v medicíně a zároveň rasové diskriminace působí velice zajímavě, ale občas v něm nastanou hluchá místa. Co mi ovšem nejvíce vadilo je, že herci hráli na půl plynu. Jistě, i tak podali výborný výkon, zvláště Alan Rickman, který snad ani nemůže být špatný, ale herci mohli podlě mě hrát daleko lépe. Film je to velice dobrý, napínavý a zajímavý, v žádném případě není špatný, jen se z něj dal udělat mnohem lepší film. Hodnotím 3,5* za nevyužitý herecký potenciál. (23.12.2012)

Tak jsem si zběžně projel zdejší komentáře a překvapilo mě, že si tu docela dost lidí stěžuje a vytýká filmu přílišnou sentimentalitu. Já si naopak myslím, že se to filmu povedlo vybalancovat naprosto dokonale, byť ten námět k tomu, být klišoidní a sentimentální, jde sám naproti. Určitě je to hlavním dílem tím, že má Something the Lord Made pod palcem HBO, který se očividně náruživě učí od své sestřičky BBC. Takže to, že je to "pouze" televizní film, a ne kinofilm, je v tomto případě rozhodně plusem, byť se samozřejmě musel spolehnout na osekaný budget (stárnutí postav se tu tudíž řeší oldschool technikou barvením vlasů a vousů na šedivo, žádné masky). Ale bohatě to vynahrazují výtečné výkony pánů Alana Rickmana (hovořit o tom, jak velká je ho škoda, je ono příslovečné nošení do dříví do lesa) a Mos Defa. Krásný film, který se zuby nehty snaží zlomit zaběhnutá klišé, a který netřeba nijak zvlášť obšírněji popisovat, podívejte se na něj sami, těch necelých dvou hodin, co vám ukousne z vašich životů, určitě nebudete litovat. (08.04.2016)

Vynikající výkony Alana Rickmana a Mose Defe v bezchybně napsaném scénáři k filmu o výrazném zlomu v dějinách kardiochirurgie s další, ale velmi podstatnou linií, týkající se rasové diskriminace. Alan Rickman, který hrál egoistického, ale charismatického doktora Blalocka byl velmi působivý právě v těchto nepříjemných situacích, do kterých se často ve styku s Vivienem dostával. Jeho pocity vnitřní vzpoury a nesouhlasu, které ale nakonec u něj utlumily tehdejší zvyky společnosti vzhledem k rasové diskriminaci, byly v jeho tváři víc než čitelné a dokonalé. A velmi zdatně mu sekundoval Mos Def v roli Viviena, který hned od začátku působí jako sympaťák a jeho zapálení pro věc je víc než zjevné. Škoda, že se události vzhledem k němu nevyvinuly podle mých představ, ale dějiny zkrátka v tomhle směru nelze obejít. Jestli chcete vidět lékařské a lidské drama v jednom, tak tenhle film vám určitě doporučuju a jestli to byl a nebo nebyl televizní film v tomhle případě vůbec neřeším. 80% (26.10.2014)

Televizní film Něco, co stvořil Bůh vykazuje mnohé rysy podobných filmů z produkce Home Box Office (HBO). V prvé řadě stojí na silném příběhu podle skutečné události, soustřeďuje se na osudy výjimečných jedinců (stejně jako TV filmy Život a smrt Petera Sellerse, Konference ve Wansee, RKO 281, Bojkot). Tyto výjimečné jedince ztvárňují neméně výjimeční herci (zde Rickman a Mos Def, jindy Geoffrey Rush, Kenneth Branagh či Liev Schreiber). Režiséři těchto filmů příliš neexperimentují a věnují veškeré soustředění působivému příběhu. Těmi, kdo dělají historii ve filmu Něco, co stvořil Bůh (název odvozen od "božsky" přesných stehů používaných při operaci srdce), jsou A. Blalock a V. Thomas - bílý lékař a černý nevystudovaný lékařský asistent, jehož barva pleti je jedním ze dvou stěžejních motivů tohoto filmu. Tím druhým jsou jejich revoluční pokusy o operaci srdce, která je do té doby zapovězena jednak pro technickou nedokonalost a též pro lékařské pravidlo "nedotýkej se srdce". Vedle motivu rasové segregace (do filmu jsou vloženy dobové dokumentární záběry) akcentované skrze postavu trpěného i zavrhovaného Thomase a jeho bratra, jež si jako učitel vydělává méně než bílí kolegové, upoutá též vedlejší zápletka křesťanského odmítání operace srdce (Blalock: "Bůh chce to dítě zabít, já ne!"). Rasová otázka je podána výstižně, nejzajímavější je vztah obou lékařů - Blalock se nikdy neohlíží na Thomasovu barvu pleti, ale zároveň mu nezištně nabízí přivýdělek coby pinglovi na "bílých večírcích". Oba časové posuny jsou obohaceny o dobovou píseň, která doplňuje zmíněné dokumentární záběry. Rutinně režírovaný snímek upoutá odhodláním hlavních hrdinů (Blalock říká: "Tam, kde vy vidíte riziko, já vidím šanci!"), ale odradí tezovitým závěrem, v němž je zestárlý Thomas obdařen čestným doktorátem. "Zestárnutí" postavy (hrané jednatřicetiletým Defem) obnáší nasprejování vlasů a kníru šedou barvou a řadí se mezi nejhorší maskérské počiny na plátně (obrazovce). Na otázku, co by si měl divák z filmu odnést Alan Rickman odpověděl: "Měl by si říci, proč jsem o tomhle nevěděl dříve?'" A v dobře odvyprávěném příběhu o silných a historicky významných osobnostech skutečně leží největší síla tohoto filmu. Téměř výhradně televizní režisér Joseph Sargent (*1925) debutoval v roce 1959, pro televizi zpracoval mj. Pýchu a předsudek a natočil též zoufale zlé pokračování Čelistí (1987) či válečné drama MacArthur s Gregory Peckem v roli generála. (02.05.2005)

Tak tento film byl opravdu silný. Ne zrovna po formální stránce, jde prostě poznat, že se jedná o televizní film. Příběh je ale strhující. Vztah dvou mužů, ze zcela jiných prostředí a jiných světů, byl všechno, jen ne jednoduchý. Úspěšný (a taky bílý) doktor a jeho (černý) pomocník jsou snad dokonalými protiklady. Úspěchy, kterých i přes velké obtíže dosáhnou, vynahradí útrapy, které je potkaly po cestě. A mimochodem Alan Rickman byl opět vynikající. (26.07.2012)