In nomine Patris

Ešte nech niekto hovorí, že „za minulého režimu bolo lepšie“, a keď počujem tieto slová z úst veriacich, tak žasnem. Jeden malý zázrak vytočí eštebákov do červena, a jedného dokumentárneho režiséra prinúti zamyslieť sa nad vierou z iného pohľadu, než na aký je zvyknutý. Komunistická filmová tvorba, to nie sú len príjemné české komédie, ale aj takéto vykonštruované dokumenty. Príbeh je silný, len mu ublížilo slabšie televízne spracovanie. –––– Řekl bych, že když někdo věří v Boha tak strašně moc, jako ten Toufar, tak nemůže udělat podvod, který je s tou vírou spojený. – Jo, tak to hlavně nikomu neříkej. (17.12.2014)

Polišenský si dokáže uzmout velký příběh, s Viktorem Preissem navíc sází na jistotu a nejde jen o In nomine patris. Z úcty a vděku k síle reálné předlohy se však měl držet také jejího věrného zpodobnění. K čemu proboha ta romance filmaře Neumanna, kdy udělal z tvůrce propagandistického zvěrstva naopak oběť? Tenhle rozměr film výrazně poškodil. Naopak skvělá role pro Michala Pavlatu, či Lukáše Hlavicu. Škoda, film v několika scénách dokázal jít k tématické podstatě věci. Mohlo to být za pět hvězd. Nebude 60% (27.10.2013)

Dnes je již příběh kněze Toufara dobře známý, zejména knihám Miloše Doležala. Film je natočený volně na motivy tzv. Číhošťského zázraku a vzniku pseudofilmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Na televizní film je to natočené dobře a i herecké výkony jsou dobré. Ale čekal jsem trochu víc emocí, hněv, bezmoc, soucit. Prostě něco, aby to se mnou hnulo. Příběh sám je silný až dost. (13.04.2020)

Vše, co by se dalo tomuto TV filmu vytknout, zametám pod koberec a bez uzardění hodnotím plným počtem hvězd. Viktor Preiss se zhostil role obyčejného venkovského faráře s takovou pokorou, jemností a elegancí, že jsem z něj nemohla odtrhnout oči a trpěla spolu s ním. Příjemným překvapením pro mě ale byli i ostatní herci, Ladislav Potměšil ve vážné roli, kterou dal moc pěkně, Lukáš Hlavica zvládl záporáka ukrutně dobře a nemohu nezmínit Michala Pavlatu, výborný. Některé události temných padesátých let je nejen dobré vědět, znát, čas od času připomenout, ale hlavně v žádném případě nezapomínat, čeho byla nelidská komančská zvůle schopná. Smutné ohlédnutí, hodně smutné.. (16.09.2019)

Filmografie Jaromíra Polišenského nese označení seriálového režiséra, který rutinně převádí pro televizi ty nejjednodušší scénáře. Ale ukazuje se, že jeho televizní filmy patří mezi to nejlepší, co tady po revoluci vzniklo. Dobová selhání jsou jen minimální, jím vedení herci hrají skvěle a syrová atmosféra může divákovi sáhnout až na úplné dno. (02.03.2012)