Football Factory

Danny Dyer ve své (nejspíš) nejvýraznější roli ztvárnil (velmi sugestivně) fanouška z tvrdého jádra fotbalového klubu FC Chelsea jménem Tommy Johnson, jenž je jakýmsi alter-egem Johna Kinga, autora knižní předlohy. Přestože film nemá víceméně žádnou výpovědní hodnotu (a ani se nesnaží mít), jeho akční tempo a vtipné hlášky všech zúčastněných z něj dělají pravděpodobně nejpovedenější snímek z prostředí fotbalových chuligánů. Bitky jsou natočené celkem přehledně a „líbivě“, děj filmu vás tak vtáhne do tohoto sugestivního světa, jehož středobodem je rozbít držku fanouškům konkurenčního týmu. Pro všechny ostatní, které tato problematika (a fotbal celkově) nechává chladným, nejspíš průměrný film, pro mě osobně však jeden z těch nejoblíbenějších. Danny Dyer je prostě borec (jenž své zkušenosti, jakožto letitý fanoušek West Ham United, prodal i v zajímavém dokumentárním cyklu „The Real Football Factories“). (06.06.2011)

O niečo slabšie než o rok neskôr natočený Hooligans (2005). V prvom rade oproti "druhej časti" prvotný Hooligans neobsahuje prakticky žiadne emócie (najmä ak si porovnáte závery oboch filmov.. nebudem spoilerovať). Čo k tomu viac povedať? Lepší priemer, rozhodne nič do čoho by som sa mal chuť pustiť znova. Dodatočne mi prišli zbytočné niektoré línie (čo je pri snímku s tak krátkou stopážou veľké mínus) - za príklad, story dvoch veteránov/dedulov a Tommyho neustále snenie. A menší spoiler - to sa Tommymu sníval dokola ten istý sen len aby sme na konci zistili, že sa nejednalo prakticky o nič dôležitého? Iba dostane trochu na držku? No jé, hrôzostrašné odhalenie. Skutočne nerozumiem zmýšľaniu scenáristu. Fucking weird.. (30.11.2011)

Miluju Liverpool , miluju Anglii..miluju Anglickej fotbal, miluju jejich hlasky ,miluju to jejich fucking, miluju jak jsou v pohode, ale urcite nemam rad nasili ani bitky ale do filmu o Hooligans to proste patri! kdo kouka na Anglickou ligu,tak to proste chape. Hlasky jsou tu vyborny,vtipny a kdo ma radeji gymnastiku,tak tohle asi nikdy nedokaze pochopit. Film není ani tak o fotbale jako takovem ale o srdcove zalezitosti svého cklubu, parte provokateru co si uzivaji života a pribeh dvou dedku co palej jointy a nemuzu urcite zapomenout na Arabskyho taxikare. Proste je to Anglie a do Anglie to jejich celosvetove proslavene slovo FUCKING patri........... rozhodne ale budu koukat, poslouchat a vnimat při zapase na 80 000 tisíc srdcaru z Anglie,Skotska nebo Irska nez na 250 totalne vymastenych blbu z Ostravy nebo 300 zoufalcu ze Sparty co ani nevedi s kym jejich" milovana" Sparticka momentalne hraje. (20.08.2015)

Zajímavé. Atmosféra podobná jak americký konkurenční film, ale jinak je to film úplně o jiných lidech. Americký film mi byl trochu blíž, protože tamnější fanoušci žili přes týden normálním životem a o výkendech se z nich stali zvířata (šli na fotbal). Drogy v tom filmu nebyli ani zmíněné. Možná proto mi to bylo blížší. Drogy bere podle mě člověk, který má problémi s uvědoměním si vlastního života. Lidi, fanoušci, kteří každý výkend riskují život, "jen pro svůj tým" si podle mě, když rány rozdávají a dostávají uvědomí život a jeho váhu úplně nejvíc. Nepotřebují k tomu drogy. V tomto Anglickém filmu sou však fanoušci představeni jako partička nemyslících feťáků, kteří se vždy vyjedou a dou se mlátit. Drogy je jen otupí a oni nedokáží tu řež prožít. Místy mi hierarchie mezi fanoušky připadala jako hierarchie v mafii, ale po dokoukání filmu můžu říct - zlatí mafiáni se smyslem pro čest a se smyslem pro "svoji" spravedlnost. Mafie mají své rodiny a osudy. V tomhle filmu se můžete těšit na krachující spolek lidí, kteří poamlu umírají a STOJÍ JIM TO ZA TO. Kdyby to nebyli feťáci dal bych pět hvězd, ale takhle... Nemůžu si odpustit ještě jednu poznámku, paranoia hlavního hrdiny filmu je ztvárněna dokonale a celý film je ví než dobrý - možná se divíte že dávám 4 hvězdy a při tom jenom kritizuji, ale já kritizuji lidi, kteří sou ve filmu představováni a ne film. (18.10.2006)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)