Réžia:
Patrice LeconteScenár:
Patrice LeconteKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Étienne PerruchonObsahy(1)
Patříte-li mezi vášnivé čtenáře magazínu National Geographic, nebo obdivovatele filmu BARAKA, dostane vás i DOGORA. Dogora není ani smyšlený příběh ani dokument. Je to hudební, impresionistický a humanistický film. Patrice Leconte jednoho dne objeví úžasnou symfonickou suitu s dětským sborem. Zjistí, že v něm nikdy předtím nic nevzbudilo takové silné emoce. Za nějakou dobu odjíždí do Kambodže. Nikdy ho žádná země tolik neuchvátila, jako právě tato. Z řady silných zážitků se vyvine velké dobrodružství - překvapivá a dojemná, bezstarostná i vážná odysea. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Dogora a Barak jsou síce žánrovo stejné, ale každá nám dáva nahlédnout do něčeho jiného. Zatímco Baraka je spíše o architektuře po celém světe Dogora je o lidech. Obě jsou samozřejmě doplněny božskou hudbou bez které by to byl možná jenom obyčejný dokument. Dogora mě oslovila a vnikla přímo do mého srdce a věřím, že pocity z tohoto užasného dokumentu budou ve mě doznívát jěště hodně dlouho.P.S. Hezké to je, to jo , ale žít bych tam nechtěl. :-) ()
Světotvorného zření Reggiovy trilogie ani Baraky tento pokus zdaleka nedosahuje. Fúze eklektické hudby, místy strašlivě alegorické vysilujícími ohlasy budovatelských či revolučních písní, a jednotvárně katalogizovaných obrazů, nejednou neuměle (nikoliv prostě!) snímaných a falešně estetizovaných, sice úplně nenudí a může zaujmout přinejmenším přiblížením dálek, ale jejich celistvý obraz ani sen o nich vytvořit nedokáže. Obstojný VJ set pro představení, na němž budu rád chybět, nic víc. ()
Fajn hudba. Aj tie obrázky k tomu mali niečo do seba... Film sa sám porovnáva s BARAKOU, ale je niekde inde - či už kvalitou či výpoveďou. Dogore chýba premyslenosť a vytŕča z nej snaha ísť do kín (cca 80 min.). Keby to ostalo v rovine televízneho dokumentu, čiže klasických cca 40 - 50 min. bolo by to naozaj zaujímavé dielo, ktoré by neobsahovalo niekoľko úplne zbytočných (aj keď krátkych scén). Napriek tomu, že sú to "len" pekné zábery z dovolenky, sú pozerateľné a môžme v nich hľadať hlbší zmysel. Občasné zaváhania skvelo vyvažuje finálé, ktoré si budete pohmkávať ešte nejaký čas po dopozeraní a vôbec sa vám nebude chcieť rozmýšľať nad nedostatkymi tohto filmu... ()
Žádné překvapení ani zklamání. Režisér Leconte není rozhodně žádným nováčkem ve filmové branži a dlouho se nedrží u jednoho tématu. Tentokrát se přiklonil tam, kde prvky jako informace a její sdělení hrají klíčovou roli - k dokumentární tvorbě. Z vlastní cesty po Kambodži natočil mnoho detailů z přírody a život lidí, kteří se nacházejí pod hranicí chudoby. _Zřejmě nikdo jiný než cizinec z jiného kraje asi není schopen natočit snímek tak působivý právě pro nás cizince. I když je působivý takovým falešným dojmem. Autor natočil mnoho harmonických a bezstarostných pohledů na činnosti tamních obyvatel, ale v tom rozpoložení nad povedenými sekvencemi zapomněl na reálnou byť drsnější stránku. Některé záběry mají efekt loutkového naaranžovaného divadla, jiné, ty statické jakoby byly vystřiženy z alba National Geographic. Opravdu je na co se koukat a je nad čím žasnout (do jisté míry), ale má to několik háčků._ Protože je celý dokument poskládán jako mozaika z vzájemně nesouvisejících záběrů, chybí jakákoliv spojitost a dramaturgická linie a těžko lze v konečné fázi najít informační sdělení (někdy i přehlednost), což by se u žánru 'dokument' stávat nemělo. Byť jde o bezeslovný, muzikou a zpěvem prokreslený vizuální snímek._ Po obrazové stránce se toho dá vytknout málo. Hudba s obrazem ladí, ale skáče od tempa k tempu a točí se jako rozbitý kolotoč mimo svou osu._ Laconte se s kamerou dostal k lidem blízko, ale přeci ne tak, aby z jeho dílka byl cítit ten pach jejich bezmocnosti a lhostejnosti. Samotnou Kambodžu ukazuje jako stagnující rozvojovou zemi. kterou bezesporu je, ale nedává tomu pravdivě vyniknout. Přesto jsem přesvědčen, že dokáže svým počinem zaujmout lidi z každé řady. V tom lepším případě naláká po jeho zhlédnutí několik jedinců k výpravě za odlišnými krásami Asie a tím i podpoří její cestovní ruch, který je obživou pro mnoho tamních lidí._ Každopádně stojí za shlédnutí. Alespoň jednou. ()
Nejnovější představitel mého oblíbeného žánru zůstal někde na půli cesty, přesto nabízí docela působivý zážitek. Kambodža je chudá, ale přesto krásná země, a režisér Dogory nashromáždil velkou spoustu krásných záběrů, abyste se v průběhu sympatických 75 minut nenudili. Co mi ovšem trochu nesedlo, je hudba, která obsahuje po většinu času pěvecké sbory, které mi zněly poněkud rusky a k jihovýchodní Asii se moc nehodily. ()
Galéria (8)
Fotka © Warner Bros.
Reklama