Šílení

Scénář: Jan Švankmajer .. Podivnost nad podivnosti, které k dokonalosti chybí jen málo, ovšem sám přesně nevím co. Dokonale šílený tak zůstává jen Jan Tříska, kterého mám v těchto rolích opravdu rád. Povinně pustit těm pár zbylým českým křesťanům. Však ono je to už přejde, šílet.. (11.03.2007)

O tomhle filmu asi nemá cenu moc přemýšlet, název mluví za vše. nejsem si jistej, jestli švakmajer sám ví, proč každých deset minut prokládá záběry pochodujícího masa. některé momenty jsou zajímavé, jiné méně, ale tak nějak mě to výrazněji neoslovilo a přesně nevím, co si o tom mám myslet. Mám zásadní výtku k pavlu liškovi, v tomhle filmu je naprosto zbytečné, aby mluvil jako idiot, vždycky jsem si myslel, že to jenom hraje, ale začínám mít pocit, že civilně hrát neumí. přehráváním Zbytečně ubírá filmu plusové body (04.12.2005)

V prvom rade, o dejovej linke nemá moc zmysel uvažovať. Obsahová konštrukcia s formálnym prevedením je niekde úplne inde, ako je obyčajne zvykom. Ide o skvele namixovanú, obrazovo nádhernú, temnú, bizarnú a humornú filmovú mozaiku zaváňajúcu gotikou, kde sa nemiesia iba torzá predloh podľa E.A. Poe a markíza de Sade (spojené naoko bez rozmyslu), dielo je navyše obohatené aj o mnohé prvky vychádzajúce už z antickej a stredovekej filozofie. Švankmajerova filmová vízia, v ktorej je síce metaforický a metafyzický základ spolu s jeho výkladom možno trochu priamočiary a otrepaný, to však neznamená, že by časom strácal na váhe. Otázky, ktoré sú tu rozoberané budú človeka trápiť stále. Zaujímavé je aj prenesenie nábožensko-spoločenských problémov našich predkov do dnešného moderného sveta, kde je toto podtrhnuté všade prítomným kontrastom, počnúc kontrastom prostredia cez filozoficko-náboženské úvahy až po najmenšie detaily ako sú napr. lieky Smecta vedľa predmetov a kostýmov z počiatku 19. st. ...). Ich vzájomnou kombináciou potom Švankmajer vzbudzuje u jedných zatracovaný, u druhých zase vysoko cenený bizarný až šialený dojem. Nemenej zaujímavá je aj samotná satira a čierny humor, ktorý sa tu prejavuje hlavne v kresťanskom dualizme prezentovaným predovšetkým postavou katolíckeho riaditeľa ústavu, ktorý verí, že na vyliečenie duševnej choroby stačí "potlačiť" fyzické telo, aby sa tak duša s telom uviedli do rovnováhy. Celý tento zložitý komplex je dotvorený pekným výtvarným znázornením s narezanými plátkami mäsa a niektorých orgánov, ktoré akoby jednotlivé scény obrazovo sumarizovali. To všetko za doprovodu hudobného kontrastu v podobe Gregoriánskeho zboru s niečím ako muzika pre Cirkus Humberto. Na tento snímok musí mať človek jednoducho náladu, určite nie je pre každého, milovník rôznych bizarností a filmových predobrazov si však príde na svoje. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (23.09.2015)

Toto je mé první setkání s tvorbou slavného výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera. Dlouho jsem zvažovala, jestli na jeho film půjdu. Je to totiž jediný autor, ze kterého mám opravdu strach. Ale po shlédnutí "Šílených" jsem z kina odcházela naprosto nadšená. Už úvod samotného Švankmajera byl geniální ("Je to vlastně film o sporu, zda-li vést blázinec formou dohledu a trestu nebo na principech svobody a dobrovolnosti. Pak ještě existuje třetí možnost - ta kombinuje ty nejnegativnější jevy z obou předešlých - a to je sám život). Famózní byl Jan Tříska, přehlédnout nešlo ani další slavné české tváře, zejména ale Pavla Lišku, který konečně nehrál typ idiota. Výtvarná stylizace naprosto úchvatná, ponurá a temná výprava mě hned uchvátila. A příběh, který se odehrával na plátně, filosofická alegorie s prvky hororu...Bože, jestli existuješ - už ten komentář nestíhám dopsat, jdu číst Poea a markýze de Sade... (18.12.2005)

"Infantilní pocta Edgaru Allanu Poeovi, ze kterého jsem si vypůjčil některé motivy, a markýzi de Sade, který do filmu dodal rouhání a několik subverzivních myšlenek." (Jan Švankmajer) Podle vlastních slov mistra Švankmajera je tento snímek horor se všemi svými pokleslostmi, které horor má, a tudíž nejde o umění. S tímto výrokem zásadně nesouhlasím, protože Šílení JE uměleckým skvostem, kde tvůrce uplatnil svou "výtvarnou úchylnost" a v "psycho" atmosféře nastolil divákovi vizi toho, jak by se měl vést psychiatrický ústav (nebo spíše vizi blázince, ve kterém žijeme). Švankmajerova práce je nezaměnitelná, a to jak po stránce vizuální, tak po stránce obsahové - i zde se jedná o metaforu na současný způsob života, na nynější svět. V ponuré atmosféře exceluje herecký výkon Jana Třísky, který svým výstupem zcela zastínil Lišku i Geislerovou (i když ti byli také výteční). Zejména při Třískově rouhačském proslovu jsem byla zcela ohromena... Jednoznačně další vynikající záležitost pana mistra, která se hloubavě zakousne, pokochá oko a rozdrásá nitro... a její doznívání je neutišitelné. (13.06.2008)