Indián a sestřička

Dan Wlodarczyk chtěl natočit citlivý film dotýkající se problémů v romských rodinách, kdy je kontakt někoho z nich (v tomto případě přirozeně hrající Denisy Demeterové) s někým bílým (křečovitě nehrající Tomáš Masopust) něčím nemyslitelným. V roli jedné z kamarádek se blýskne slovenská herečka Táňa Pauhofová, která i přes krátký pobyt na plátně s lehkostí převyšuje všechny ostatní. (10.09.2007)

Chápu, že tvůrcům přišlo zajímavé postavit k sobě dívku patřící k menšině, která by prostě chtěla žít jako všichni ostatní, a kluka, který se z většiny záměrně odděluje. Bohužel do téže zanedbatelné minority míří i výsledný film. Věřím tomu, že podobně zpracovaný příběh normálního kluka a rómské dívky by byl schopen oslovit více lidí. Většina indiánských motivů mi prostě přišla směšná a chování hlavního hrdiny nepochopitelné. Se sestřičkou jsem žádný podobný problém neměl, ale výrazně nejpřesvědčivější zůstává Tatiana Pauhofová ve vedlejší roličce. (29.05.2006)

Vynikající film, jehož nepochopení v komentářích pro mne bylo poslední kapkou k tomu, abych absolvoval ponižující anabázi hodnocení 200 filmů a celého přijímacího řízení a mohl k němu taky něco napsat. Žádní známí herci, jen samé neokoukané tváře, které si s sebou nenesou pachutě z předešlých rolí (aspoň pro mě). Hlavní představitelka trochu kolozubka, ale ještě se bohatě vejde do hranic velmi dobrého vkusu (a především dobře hraje). Hlavní hrdina skutečně moc krásy nepobral (hlavně nos, na ten jsem se nemohl vynadívat), ale o tom to bylo: člověk pak snáze věří, že je to skutečný příběh, a ne nějaká vyvoněná prošpekulovaná slátanina. Film se v otázce soužití s cikány celkem zdařile vyhýbá schématům, a to přes to, že je vlastně celý vystavěn na terénu, kde se to schématy jen hemží (takže, ona tam ta schémata jsou, ale zobrazená jako schémata, a tudíž neruší). Jedinou výjimkou z právě řečeného je to, že prostě romák musí jezdit v žigulíku, i když floutci, jakým byl bratr hlavní hrdinky, už nejmíň 10 let jezděj v něčem úplně jiném. Spíše než romantickým bych film nazval psychologickým v tom nejlepším slova smyslu. Například scéna, kdy bratr hrdinky přijde do domu rodičů vyreklamovat svou sestru a rodina poslouchá za dveřmi jejich rozhovor, při kterém se rozplývá dojem, že dívka je vlastně normální a naopak se utužuje původní schéma, že cikáni jsou póvl (ačkoliv jen my, diváci, v tu chvíli víme, že to tak není), je jedna z vrcholných scén filmu, při které mě mrazilo v zádech. Současně tady nikdo cikánům nenadržuje, cikáni se i mezi sebou nazývají cikány (to je mi sympatičtější než to překorektnělé "romové"), je jasné, že zápletka musí obsahovat prvek násilí, ne proto, že by to bylo klišé, ale prostě proto, že oni jsou takoví... Nakonec i hlavní hrdina se ke své lásce dostal skrze použití násilí, a to je možná mnohem psychologičtější moment, než následná bitka. Je tam krásně vyobrazený ten kontrast mezi gádžou, co už je tak zblbý konzumem a tak rozmazlený pohodlnou společností, že hledá svou identitu v indiánství (nikdo to sice ve filmu nekritizuje, ale vidíme sami, jaký je to nesmysl) a cikánkou, která o tu svoji identitu musí usilovat úplně jinak a z úplně jiného důvodu. Malinko odfláknutý je až víceméně závěr, kde nás tvůrci nechají tápat, jaké byly vlastně přesné příčiny náhlého zvratu, avšak je možné se domýšlet, že pod vlivem rodinných pohnutých událostí se hrdince ještě více otevřou oči a vidí, že se musí pohnout zas o něco dál (to mi napovídá její pousmání u sochy pražského indiána - přesně to bych udělal i já.) (11.01.2010)

Romantický film? Docela těžko. Indián jde absolutně mimo mě, 91 minut údajné romantiky se stává v nedělní večer skoro utrpením. Autoři se typicky snaží zachytit "mezirasový" konflikt, hrotí to ale takovým způsobem, že mě maximálně znudili a zhnusili. Člověk se nemá čeho chytit, jediná sympatická postava je sestřička, ale té taky něco chybí. Zdá se mi, že se tady někdo pustil do něčeho, na co ještě nemá. (10.09.2007)

Dost hrůza. Je pěkné, že se někdo někdo opět snaží věnovat rasové problematice, bohužel scénář je špatný, takhle nevěrohodné dialogy a stejně tak jejich podání nepřesvědčivými herci ( nejenom romského původu ) jsem už dlouho neviděl. Tudíž vzájemné ztahy nefungují a vážné situace vyvolávají spíše úsměv. Příběh ze sociální periferie s neustále mírně roztřesenou kamerou a filtrem redukujícím barvy prostupují nesmyslné indiánské motivy, které se naneštěstí berou vážně. Problémy vztahu cikánky a bílého kluka jsou jen zpracovány velmi povrchně a závěru chybí dramatický vrchol. P.S. Táňa Pauhofová je v celém filmu asi tak 10 min. (16.03.2006)