Réžia:
Josef MachKamera:
Jan StallichHudba:
Jan KaprHrajú:
Eduard Linkers, Světla Svozilová, Stanislav Neumann, Otto Krčka, Ladislav Herbert Struna, Ivan Jandl, Jaroslav Mareš, Jiří Plachý st., Marie Nademlejnská (viac)Obsahy(1)
Režisér Josef Mach vcelku uspěl, když se pokusil spojit klasický dětský příběh se sociálním akcentem, příběh se totiž odehrává za hospodářské krize v roce 1931. Vydřiducha, jenž dluhy svých obětí zapisuje do zeleného sešitku, znemožní až všímavý chlapec, jenž v něm odhalí podvodníka a překupníka kradených věcí. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (25)
"Pane Bočane, dobrou noc. Moje úcta..." Úctu si tenhle kouzelný dětský příběh rozhodně zaslouží. Možná je ta zápletka na konci trošinku naivní, možná je postava pana Bočana, podvodníka a navíc i překupníka kradených věcí, trošku schématická, ale jinak ten film má v sobě vše, co by dětský film měl mít. Výborná atmosféra se špetkou napětí a detektivního nádechu, přesvědčiví/autentičtí dětští herci a k tomu několik dobře zahraných dospěláckých figurek (Neumann, Plachý st.). Trošku jsem váhal nad plným počtem hvězdiček, ale nakonec u mě asi zvítězilo to nadšení z dětiček. Ta energie z nich plynoucí, ten jejich houf, to prostě nemělo chybu... ()
Půvabný přepis Řezáčova románu s výrazným sociálním akcentem a vynikajícím Edvardem Linkersem v titulní roli. Dobový kontext se naštěstí ještě obešel bez schematických přebreptů, díky čemuž lze postavu místního strážníka (Jiří Plachý) vnímat ryze pozitivně. Doba a její lidé aneb jedna z mnoha podob prvorepublikové demokracie v samém závěru své filmové existence. ()
Tak tohle mi úplně sedlo, ještě lepší než Křížová trojka ze stejného roku. Zábavný, napínavý film, mírně s detektivním nádechem, pro jakoukoliv věkovou kategorii, ve kterém se vedle pozoruhodné dějové linie odvíjí i druhý plán coby obraz historické doby (přesněji dopad hospodařské krizy na obyvatelstvo i obchodnícké řemeslo v meziválečném období první republiky). Vedle Eduarda Linkerse v hlavní záporní postavě a rovněž skvělých hereckých výkonů Neumanna, Plachého st. a Mareše máme možnost vidět i vynikající režii a disciplinu všech dětských představitelů. S postavou Frantíka Severýna jsem se dokázal okamžitě stotožnit i přesto, že mi je asi dvakrát tolik než jemu v tomhle příběhu a fandil jsem mu. Osobně mě překvapilo, že za knižní předlohou tohoto milého skvostu (Poplach v Kovářské uličce) stojí autor více méně politických próz Václav Řezáč. ()
Navzdory době natočení je Zelená knížka podivuhodně vyklidněné sociální drama. Tehdy čerstvému režimu by totiž předloha mohla posloužit jako základ pro tepající antikapitalistickou agitku, a ani by se nemusela příliš přepisovat. Jejích kvalit bohužel dosahuje jen vynikající Euard Linkers v roli lakomého hokynáře Bočana, naštěstí zbytek filmu nijak propastně nezaostává. ()
Poplach v Kovářské uličce jsem četl někdy ve čtvrtý třídě (mám dojem, že dokonce šlo o povinnou četbu), a i když mě to tenkrát bavilo, nikdy jsem se k tomu nevrátil. Dneska jsem poprvý viděl tenhle film, kterej mě celkem příjemně překvapil. Navzdory nedávnému nástupu komunismu vznikl povedený a až na pár drobností zcela apolitický film. Přes cílové zaměření na dětské diváky mě především bavila šmelinářská dvojka Linkers-Svozilová. ()
Zaujímavosti (2)
- Zapadlé hokynářství bylo postaveno v ateliéru na Barrandově. (M.B)
- V úvodních i závěrečných titulcích je Eduard Linkers (hokynář Bočan) uveden jako Edvard Linkers. (bomber7)
Reklama