Hrdý Budžes

Výkon Báry Hrzánové je sice úctyhodný, ale jinak jsem se při sledování této inscenace opravdu příliš nebavil. Hrdý Budžes má sice nějaké světlé momenty, ale jsou často zabity prvoplánovým estrádním humorem (nejčastěji založeném na fyzické komice a otřepaných komunistických klišé, které už zparodoval kdekdo, takže už jejich parodování začíná být dost vyčpělé) (14.01.2010)

Je to taková nemilá věc. Tohle divadélko se mi ale zdá jako velmi milá věc! O  Barboře Hrzanové  bylo v tomto případě napsáno víc než dost..tak i já se neoriginálně přidám. No, je prostě úplně úžasná. Skvělý komediální výkon, vynikajcí intonace, perfektní převtělení  do dítěte (je opravdu věrohodná.) Taky se připojuji k těm, co by se ke konci určitě postavili. Ale ani ti  dva přičmrdávači nebyli vůbec špatní, hlavně jakási Jarmila Vlčková mi svou ztřestěností dost sedla. Ona je roztomilá a v tomto případě vhodná i ta komorní scéna. Je to prostě takové příjemné hezké malé velké představeníčko, které se už ale dle všeho stihlo stát legendou a to právem....To že při sledování na obrazovce občas člověk narazí na slabší místo je v pořádku. Je to tak ukecané a docela dlouhé, že se tomu možná ani nejde vyhnout a ve 2.polovině to příjde, ale na a živo bych si to nejspíš ani neuvědomil a  pozice naprosté geniality ve slovním humoru je už v rámci české kultury stejně obsazena Cimrmany a mými milovanými povídkami od Šimka a Grossmana. Na druhou stranu  takový  pocit, z ryzího národního českého ve humoru  ve skvělé formě, který jsem měl u objevování těchto povídek, na mě určitě zavál i  u Hrdého Budžese. Tohle je radost i balzam na duši. Hlavně pro mou komediálno-divadelní duši. Pro mě určitě i krásná vzpomínka na doby, kdy jsem se živil smíchem a taky chodil na dramatický kroužek. Vlastně jsem to měl vidět už dřív. V současné době ale  zase  nemám na podobné podněty takové štěstí a tohle mě dost potěšilo. Secký a Robert rulez! Jaký málem, Roberte? (23.06.2022)

Včera 27. dubna 2012 jsem byl v divadle. Sem se domníval, že se budu nudit, ale...... Emocionální pocity dostaly takovou ránu, že jsem si několikrát musel čistit brýle, jak jsem byl ubrečenej. Snad stokrát za představení brečíte smíchy, ale v jedné fázi, kdy popisuje svou "Kačenku" - to je její máma - a její poslední cestu do divadla, se velká část návštěvníků rozbrečela žalem - tohle všechno s vámi, n a p r o s t o n o r m á l n ě Barbora Hrzánová udělá. A nepřejte si slyšet její "Cestu krve" a v poslední fázi ji i vidět - síla. Její vyprávění o životě je něco nádherného. Veselé scénky zakončuje smutnou zprávou a smutné zprávy zakončí veselou poznámkou. A v neposlední řadě je tu i její naprostá posedlost nejen Daliborem z věže ale hlavně a to naprosto hlavně zbožňování M i l u š k y V o b o r n í k o v é. Na konci představení doslala Bára krásné barevné fixy a mezi nima byla i Fialová a Orrrranžová - doufám, že je nehodila do kanálu. (28.04.2012)

Skoromonodrama o neradostném dětství jedné z Husákových dcer. Neobvyklý a velmi obtížný žánr divadla jedné herečky (nebo eventuálně herce) se u nás i díky této hře uchytil velmi dobře a má obrovský potenciál. Hra nenudí (přes podivné kulisy a to, že na scéně je celou dobu jeden člověk), Hrzánové jsem tu nešťastnou školačku vyděšenou absurditou života kolem sebe opravdu věřil. Strašně se mi líbila jazyková stránka hry, Helenino neobratné vyjadřování je napodobeno skvěle (i z hlediska literární řeči, i z hlediska hereckého projevu) a je na něm založena velká část vtipů. Některé scénky (hledání partyzánů) patří k tomu nejlepšímu z českého humoru a vtipností a sofistikovaností jsou někde na úrovni Cimrmanů, nadto ale smutná, bez příkras vystižená a absurdní realita "reálného" socialismu nutí k zamyšlení a celkovému zvážnění - no a to je spolu s nezbytnou vtipností podmínkou pro dobrou komedii (ač si to většina tunajších uživatelů patrně nemyslí, o čemž svědčí mj. nostalgické přecenění některých budovatelských - nemám rád to slovo, ale budiž - taškařic). Výborně... divadlo žije. ...a ona umřela, protože měla srdce, a srdce, to je vůbec nejhorší nemoc a kdo má srdce, tak skoro vždycky umře. (28.07.2009)

Tato hra se v mém osobním žebříčku zařadila na první místo k Cimrmanovi a k Dívčí válce (samozřejmě typ humoru nelze srovnávat). Bára Hrzánová mi byla vždycky sympatická, ale výkonem v této hře mě doslova dostala. Je až obdivuhodné, co jeden člověk může na jevišti dokázat.. (I když její křoví také odvedlo dobrou práci..:) (26.07.2010)