Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (280)

Frajer42 

všetky recenzie používateľa

V době, kdy se nám hroši oficiálně hlásí k vládě je naprosto nezbytné z mé strany nakoukat co možná nejvíce snímků a divadelních her, které budou později zakázané. Musím se zastydět a přiznat, že jsem se během úvodních 15 minut takřka počůral smíchem. Opravdu neskutečná kanonáda úžasných hlášek, které nemám snad ani já. Hrdého Budžese budu nucen vidět ještě několikrát. Zasmát se musím i obecenstvu, které nedisponovalo dostatečně vysokým inteligenčním kvocientem, a tak hromada úžasných vtipů jen tak prošuměla vzduchem. Přesně nevím, zda s přibývající stopáží vtipů ubývalo, nebo jsem si na zvolený styl humoru prostě jen zvykl, ale smál jsem se méně a méně. Každopádně děkuji za toto úžasné představení. Hold skládám Barboře Hrzánové. Jak je to děvče ošklivé, tak do dané role pasovala jako prdel na hrnec - byla fantastická. Od Brichcína se rád podívám na další představení, abych zjistil, zda se jednalo o šťastnou náhodu, nebo tu mám tu čest s geniálním režisérem. Luxusní záležitost! Lepší 4 kousky! ()

Zagros 

všetky recenzie používateľa

Bára Hrzánová podává famózní výkon a bez nadsázky se dá říct, že se postavou Helenky Součkové trefila do své životní role. Sice jsem ji nečetl, ale musím ocenit také předlohu. Dokáži si představit, jak bych se u ní nasmál. Dokonce si myslím, že by mě bavila více než divadelní provedení. Občas mi totiž do vkusu nesedly kulisy a další dva herci. Tím nechci říct, že by to bylo špatné, nebo že by to Libor Jeník a Jarmila Vlčková zahráli špatně. Opak je pravdou, jen mě jejich výraznější herectví vytrhávalo ze světa malé Helenky, který se mi líbil více. Přes drobnou výtku velmi rád dávám čtyři hvězdy. ()

Reklama

Madadajo 

všetky recenzie používateľa

Velmi zábavné představení, skoro by se dalo říct one-man-show, protože Barbora Hrzánová je vlastně celý děj. Také skvělé režisérské zpracování dodalo divadle o třech hercích velkou osobitost a rozdílné personality. Přitom ale nedocází ke splývání v guláš, jazyk jako výrazový prostředek vás drží uvnitř příběhu a stejně máte pocit výhledu z vysoké věže. Socialistické téma je už díky naší minulosti vcelku hojným námětem, ale zde je orpavdu dobře uchopené a podané, i cizí člověk by po tomto představení dokázal řícil hlavní psychologické jevy komunistického režimu. Ale hlavně i člověk znalý nemá pocit omšelosti tématu, protože je originálně podáno. Bez rozpaků 5* ()

bouncer 

všetky recenzie používateľa

K nadšeným reakcím se přidat nemůžu. Tohle představení mě naprosto nudilo. Slabá scéna, herecký výkon Barbory Hrzánové je dobrý, ale když dvě hodiny hází stejné vtipy a všechno dělá pořád dokola, tak to prostě nejde. Ostatní nestojí ani za řeč. Navíc takových typických českých reakcí na období normalizace tu bylo možná až moc, nemůže to bavit stále. A jeden dobrý nápad neutáhne dvouhodinové představení. Navíc tři herci, prakticky žádné kulisy a dokola omílané vtipy mi rpostě nestačí. ()

Terva 

všetky recenzie používateľa

Včera 27. dubna 2012 jsem byl v divadle. Sem se domníval, že se budu nudit, ale...... Emocionální pocity dostaly takovou ránu, že jsem si několikrát musel čistit brýle, jak jsem byl ubrečenej. Snad stokrát za představení brečíte smíchy, ale v jedné fázi, kdy popisuje svou "Kačenku" - to je její máma - a její poslední cestu do divadla, se velká část návštěvníků rozbrečela žalem - tohle všechno s vámi, n a p r o s t o n o r m á l n ě Barbora Hrzánová udělá. A nepřejte si slyšet její "Cestu krve" a v poslední fázi ji i vidět - síla. Její vyprávění o životě je něco nádherného. Veselé scénky zakončuje smutnou zprávou a smutné zprávy zakončí veselou poznámkou. A v neposlední řadě je tu i její naprostá posedlost nejen Daliborem z věže ale hlavně a to naprosto hlavně zbožňování M i l u š k y V o b o r n í k o v é. Na konci představení doslala Bára krásné barevné fixy a mezi nima byla i Fialová a Orrrranžová - doufám, že je nehodila do kanálu. ()

Galéria (8)

Zaujímavosti (6)

  • Zákopský dědeček František nemohl napsat dopis prezidentu Husákovi. Helenka se narodila 20. srpna 1964, byla ve třetí třídě, takže jí bylo maximálně 10 let. Musela se naučit básničku do ledna 1975 a křupal jí sníh pod nohama, když říká, že prezident Husák dědečkovi neodpověděl a už asi neodpoví. Husák byl prezidentem až od 29. května 1975. (Jabo)
  • Hra je založena na stejnojmenné autobiografické knize Ireny Douskové. Kniha má i pokračování jménem Oněgin byl Rusák, které se odehrává asi o deset let později. I toto pokračování bylo (relativně úspěšně) zdramatizováno Divadlem v Dlouhé, hlavní roli už téměř dospělé Heleny si zahrála Lenka Veliká. (gjjm)
  • Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)

Reklama

Reklama