Mária Antoinetta

Sofia Coppola po svém obrovském úspěchu se Ztraceno v překladu zvolila poměrně těžkou historickou látku o královně Francie Marii Antoniette. Vyměnila svou hvězdu Scarlett Johnasson, která mezi filmy vyrostla v superhvězdu, za svou starou známou ze Smrti Panen, Kirsten Dunst. Je nepochybné, že Sofie po svém otci zdědila talent režisérského umění, ale bohužel ona ve svém celkově čtvrtém filmu narazila. Její umělecká představa byla až moc jiná než by bylo záhodno. Vidět Kirsten Dunst v růžových kostýmcích není nic tragického, ale naprosto nedobová hudba působí velmi nevkusně. Možná jsem staromódní, ale v historickém dramatu z období rokoka (pozdního baroka), bych očekával aspoň pár tónů dobové hudby, která by nás k dobové atmosféře přiblížila. Celkově je pro mě i výkon Kirsten Dunst (ty víš jak Tě mám rád...) zklamáním. Ze začátku působí velmi mladě a je uvěřitelné, že se stane francouzskou královnou. Po svatbě však nastává jistý zlom, kdy její herectví je příliš jednotvárné a působí jako by uměla hrát pouze "spratky" v jakémkoliv věku. Historická věrnost je také na pomezí. Nejdříve prožíváme půl hodiny nervy okolo prvního sexuálního aktu s manželem, aby jsme náhle byli překvapeni dvěma porody a rychlím zaučením ve svádění ostatním mužů a podvádění svého krále. To, že se Marii narodili celkem 4 děti a celý její osud je filmem naprosto vynechán a Sofie Coppola využívá jen to podle ní zajímavé, ale nedává nám obraz skutečné Marie Antonietty. Film rozhodně není historickou freskou Marii Antoniette, ale spíš ukázkou, že existovali i jiné a "zábavnější" královny než známe z dějepisu a MA také ukazuje jak to dopadá, když žena dostane moc a peníze a nikdo ji nedrží pod kontrolou:). Velmi slabé tři hvězdičky. (13.03.2007)

Ke konci už to jen tak volně plyne, bez velkého dramatického oblouku, ale kdo řekl, že historické spektákly musí být tíživé a natáčené podle dějepisných učebnic? Marie Antoinetta zažila Versailles jako bizarní místo, kde se při večeři nediskutuje, ale šeptem pomlouvá, kde vám k prvnímu sexu žehná sám biskup, kde nemůžete vstát z postele bez cizí pomoci, o právo obléci vás se děli armáda dvorních dam a když se snažíte vykonávat manželské povinnosti, manžel vás v posteli prostě ignoruje. A tak se nikdo nemůže divit, že si najdete jinou zábavu... Byla by škoda zpracovat toto téma klasickým způsobem, bez moderní hudby, bez exhibicí bot, šatů a jídla? Bez Sofie Coppoly a Kirsten Dunst? Obrovská. 80% (15.02.2009)

Marie Antoinetta mě donutila hodně přemýšlet, jestli je povedená nebo ne. Nakonec jsem dospěl k názoru, že ano. Nová krev v podobě hudby mi dokonale sedla a mrzeli mě spíš ty návraty k hudbě klasické. Také čím víc jsem pátral po historických faktech, tím víc jsem zjišťoval, že jsou skvěle zapracované do příběhu a na to, že historicky příběh Marie vyznívá hrozně negativně, je zpracován s ohromnou lehkostí a grácií. Ohromným plusem je samozřejmě vynikající Kirsten a ani vedlejší postavy nezklamou, ať už je to Cooganův překvapivě snesitelný poradce nebo Schwartzmanův budoucí vladař, co ne a ne Kirsten o... oplodnit (toho člověka nechápu ;) ). Každopádně se jedná o hodně nezvyklou a zajímavou lekci z dějepisu. Sofia tedy opět nezklamala. (22.03.2007)

No já nevim, mám z toho velice rozpačitý pocit. Výborné scény a pasáže se zde totiž střídají se scénami nudnými a vlečoucími se. V tom se také odráži skutečnost, že celý film nemá moc pořádný děj a celou dobu vlastně jenom sledujeme život na francouském dvoře očima Marie Antoinetty. To sice není úplně na škodu, ale trochu více děje by neuškodilo. Jinak už ale jenom samá chvála. Kirsten Dunst je vynikající a těžko by se do této role hodila jiná herečka. Moderní soundtrack se do filmu také docela hodil a kostýmy a vůbec celá výprava byla parádní. Celkově je to asi za 70% a asi to ještě někdy zkouknu a možná se mi to bude líbit víc. (18.03.2007)

Když ani Sofia Coppola neví o čem vlastně vypráví, jen stěží to pozná i samotný divák. Biografie to nebyla. Ani kostýmní drama. Natož historická freska. A na osobní výpověď to mělo až příliš málo indícií. Film, který nemá co říct a který ani neví čím je. Na druhou stranu dělat na tomhle snímku jako výtvarník, tak potom bych mohl spokojeně umřít. (18.09.2008)