Réžia:
George CukorKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Bronislau KaperHrajú:
Charles Boyer, Ingrid Bergman, Joseph Cotten, Dame May Whitty, Angela Lansbury, Emil Rameau, Edmund Breon, Halliwell Hobbes, Tom Stevenson, Alec Craig (viac)Obsahy(3)
Světla blikají a pohasínají. Ze zamčené půdy se ozývají kročeje. Tajemné události, které vidí a slyší jen zranitelná mladá Paula, ji vedou k obavám, že přichází o rozum – což je přesně to, v co její podlý manžel Gregory doufá. Plynové lampy v režii George Cukora jsou mistrovskou lekcí napětí. Ingrid Bergmanová získala za roli Pauly, pochybující o své příčetnosti a lpící na jejích posledních zbytcích, svou první Cenu Akademie. Její partner, rovněž na Oscara nominovaný Charles Boyer, obratně hraje proti svému obvyklému typu, uhlazeného zloducha Gregoryho. Příběh z viktoriánské éry, zasazený do dekorací, jež získaly Cenu Akademie za nejlepší výpravu, dále oživují Joseph Cotten, Dame May Whitty a tehdy osmnáctiletá Angela Lansbury ve svém filmovém debutu (rovněž oceněném Oscarovou nominací). (Magic Box)
(viac)Videá (1)
Recenzie (149)
Výborná Bergmanová a především výborný Boyer. Role téměř šílené ženy se dá uchopit lehce, ale u Boyera jsem si všiml něčeho zvláštního. Po tomhle filmu toho herce nenávidím a to jsem prosím pěkně žádný jiný film s ním neviděl! Tomu se říká herecké umění. Jinak film samotný je takový malý klenot. Vsadím se, že si ani pět minut před koncem nebudete jisti, kdo je vlastně blázen a kdo je úplně normální. Kdo chce koho zabít, kdo koho okrást a kdo má ty nejčistší úmysly. Myslím, že by to fungovalo i v současném filmu. O filmu více než šedesát let starém ani nemluvě. ()
Tohle je snímek, který má neskutečně dobrou atmosféru, která graduje od něčeho, co bylo velmi pozvolné, lehké, se skoro až komediálním nádechem k něčemu, co bylo skutečně pořádné drama, kdy ani nevíte vy sami, co je vlastně pravda. Výborně herecky zvládnuté, a to primárně na mužských partech, ale Ingrid nezklame asi nikdy. ()
Ponenáhlu houstnoucí dusno v klaustrofobně přeplněných interiérech i stále mlhavějších ateliérových ulicích, brilantně napsané repliky zarývající se do paměti i s melodií hlasů, trochu starosvětské, ale precizní herectví, prostě vrcholná ukázka hitchcockovské totálně kontrolované filmařiny ve filmu o totální kontrole člověka člověkem. Věčná škoda, že se k tomu už dnes nedá přijít bez předchozí znalosti zápletky, až je z toho jeden občas netrpělivý, kdy už se věci posunou dál, ale i tak je úžasné sledovat, kam až se v posledním dějství vybičuje Paulina nejistota a jak si pak za všechny manipulované nebožačky světa vychutnává závěrečnou katarzi. ()
Tyhle staré černobílé klasiky mají tak ohromné kouzlo. Příběh ženy, kterou její manžel deptá psychicky tak důsledně, že jí chce připravit o rozum, má důmyslný scenář (chtěl bych vidět remake od Finchera :o), kamera fantasticky pracuje se světlem a stíny, Chareles Boyer je záporák, kterého budete upřímně nenávidět, ale ten největší trumf, který tady tak všichni chválí, tj. Ingrid Bergman, byl pro mě jedinou slabinou. Její herecký projev byl někdy až příliš teatrální, někdy jsem jí to nevěřil, někdy naopak mi z jejích emocí lezl příjemný mráz po zádech. Prostě rozporuplný výkon, který bych asi Oscarem neodměnil, ale film jako takový je znamenitý. ()
Křehká Paula se po násilné smrti své tety, slavné operní pěvkyně, uchýlí do Itálie. Dochází na hodiny zpěvu, snaží se zdokonalit a navázat na tetin odkaz. Tady se blíže seznámí s korepetitorem Gregorym a po krátkém vztahu důvěřivě přijímá jeho nabídku k sňatku. Štěstím opojená Paula odsouhlasí Gregoryho návrh vrátit se do Londýna. Novomanželé se postupně zabydlují v domě, tetiny věci a nábytek Gregory přesune na půdu a vše nechá nově zařídit. Přesto se Paula dobře necítí, v domě se dějí nevysvětlitelné věci, ztrácejí se různé předměty, plamínky v plynových lampách zhasínají a tísnivá atmosféra na ni bolestně doléhá. Krutá hra na kočku a myš začíná… ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (25)
- Kniha, z ktorej Paula Alquist (Ingrid Bergman) číta nahlas, je "Villette" od Charlotte Brontë. (TheRoller)
- Režisér George Cukor požiadal producentov, aby najali Paula Huldschinského, aby pomohol navrhnúť viktoriánske kulisy. Huldschinsky bol nemecký utečenec, ktorý pochádzal z bohatej židovskej rodiny. Producenti však nesúhlasili s požiadavkou režiséra a uprednostňovali nejakého známejšieho scénografa, no Cukor zostal pri Huldschinskom. Nakoniec tento film získal cenu Akadémie v kategórií Najlepšia výprava. (Reverse01)
- Angela Lansbury musela nosiť topánky na platforme, aby vyzerala vyššia, panovačnejšia a zlovestnejšia v porovnaní s Ingrid Bergman. (Arsenal83)
Reklama