Plynové lampy

Dívčí sen o štěstí. Toť jen lež vlastního svědomí. Štěstí je bláznovství ztřeštěnosti vlastní existence. Láska je běsnění prostopášnosti, falešná závrať vlastní nevinnosti. Je to hořký kalich, který ti bude výpraskem. Život je ti fraškou. V samotě prázdného pokoje si vyložíš karty. Tábory stínů vstupují do místnosti. Slyšíš kroky. Tví démoni přicházejí. Mlha londýnské ulice se valí přes práh. Připrav se. Lampy už potemněly. 90% (20.10.2016)

Charles Boyer je ďábel, s nímž stojí a padá tento film. Jeho pianista Gregory je tak nedozírně démonická postava, že protivník Cotten nemá nárok naprosto na nic. Tahle příkladně melodramatická destrukce nebohé Ingrid Bergman funguje ve všech směrech i dnes. Dokonalý je obrovský dům plný nepříznivě nakloněných postav, především bych rád zmínil Angelu Lansbury (otravná spisovatelka, co strká všude nos, je na odstřel už zde coby dvacetiletá komorná). Deptaná Ingrid Bergman přitom není obětí zásluhou vlastní neschopnosti, film si zakládá na tom, aby Boyerovým trikům nebylo možné nic vytknout. Slabý Cotten není vůbec soupeřem, což je jediná vada na kráse Cukorova uměleckého díla. Spolehlivý režisér připravil výborné představení - udělal maximum a Boyer ještě víc. (16.09.2009)

Už po pár minutách jsem si uvědomila, že jsem tenhle stařičký thriller o ženě, která se hroutí pod promyšleným deptáním svého manžela, kdysi viděla. Skvostný klenot tolik kontrastující s drahými produkcemi současných filmů staví hlavně na scénáři, hercích a kameře. Scéna, kde je Paula konfrontována s nálezem Gregoryho hodinek ve své kabelce, je herecké i režijní absolutorium. (23.07.2006)

Tak do takého domu s prekliatou minulosťou a temnou atmosférou ani na krok... Dusivý psychohoror, ktorý mi pripomenul z domácej tvorby Vlčí jámu a Neviditelného. Od prvého negatívneho momentu (vytrhnutie listu z ruky Pauly) som vytušil, kto sa za vinou strašidelnej histórie bytu na londýnskom námestí skrýva. Aj napriek tejto predvídateľnosti a pomerne optimistickému záveru to bola skvostná podívaná od viuzálu, hudbu cez herecké výkony až po scenár, ktorý vyvrcholil pomerne silným dialógom s výmenou "rolí" manipulujúceho šialenca a ovládaného medzi Gregorym a Paulou. Ďalšia špička amerického noiru 40. rokov spolu s The Lost Weekend od Billyho Wildera. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (06.07.2018)

Manželem terorizované ženy jsou častým filmovým námětem. Tento více než sedmdesát let starý psychothriller je špičkovou ukázkou tohoto žánru. Vyniká skvělými hereckými výkony, velmi dobrou výpravou a kostýmy, napínavým příběhem a depresivní atmosférou s prvky tajemna. Ingrid Bergmanová v roli naivní, ušlápnuté manželky se vlivem stupňujícího se psychického teroru ze strany manžela pozvolna propadá od počátečních depresivních stavů až na pokraj šílenství. V roli jejího démonického muže ji excelentně sekunduje jako velmi přesvědčivý manipulátor Charles Boyer, který má na svědomí plíživě houstnoucí atmosféru tohoto filmu, jíž jsem podlehla i já. Člověk si po takovém zážitku začne vážit dobrého životního partnera. (24.02.2016)