Muž s červenou topánkou

Snímek Muž s červenou z roku 1985 botou nemohl uniknout mé pozornosti ze dvou hlavních důvodů. Za prvé proto, že v něm hrál můj oblíbený herec Tom Hanks a to hned hlavní roli houslisty Richarda Drewa a za druhé kvůli tomu, že se jednalo o remake skvělé francouzské komedie z roku 1972 s vynikajícím Pierrem Richardem. Podle mého názoru tehdejší komedie z Francie patřily k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii evropského filmu mohl nabídnout. Měl jsem je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl právě Pierre Richard. Po právu jsem si jej zařadil mezi oblíbené herce a na každý jeho film jsem se velice těšil a tak jsem byl zvědav, zda dokáže druhý můj oblíbenec evropskou ikonu komedie napodobit či dokonce překonat. Pravda je, že jsem americkou verzi s červenou botou kdysi viděl v televizi, ale abych tomuto špionážnímu snímku mohl dát objektivní počet hvězd a zároveň napsat zasvěcený komentář, po letech jsme si jej pustili doma na naší TV znovu. A hned sem musím napsat, že jsem byl velmi zklamán hned od prvních minut, protože Američané v žádném případě nedokázali vynikající práci francouzských filmařů, kteří si udělali velkou legraci ze všech tajných agentur a špionážních centrál na světě, v ničem překonat a ani se jim v humoru a parodii přiblížit. Sice skoro od začátku do konce francouzskou verzi zkopírovali jako to uměli v 20. -21. století občané čínské lidově republiky, ale na rozdíl od předlohy jsem se vlastně celou dobu nudil a zasmál jsem se za celých 92 minut tak jednou nebo dvakrát. Vše začalo v americké centrále výzvědné služby, které šéfoval Ross, jehož ztvárnil Charles Durning. Toho chtěl z jeho místa vyšoupnout různými intrikami jeho podřízený Cooper, kterého si zahrál Dabney Coleman a tak na něho šéf vymyslel lstivý plán. Poslal svého jiného podřízeného Browna, kterého si střihl Edward Herrmann, na letiště, kde si měl vybrat jakéhokoliv náhodného cestujícího, který se v určitý čas objevil v letištní hale. Chvíle napětí a kde se vzal, tu se vzal, na eskalátoru přijížděl Toma Hanks jako Muž s červenou botou alias nic netušící houslista Richard Drew s hnědými rozčepýřenými vlasy, na nohách měl jednu botu červenou a druhou hnědou a pod paží nesl pouzdro s houslemi. Od té chvíle se snažil Hanks rozehrát svou bláznivou roli roztržitého hudebníka, který se mezi agenty Coopera a bodyguardy Browna pohyboval jako slon v porcelánu, aniž by věděl, že jej lidé ze špionážního oddělení pořád sledují, prohledali jeho byt a dokonce mu podstrčili do postele svou agentku Maddy. To bych si věru nechal líbit, jednoduše získat tak krásnou blondýnu s pěknýma očima, protože herečka Lori Singer byla ve filmu opravdu velmi atraktivní. Celou situaci kolem domnělé špionáže komplikoval milenecký vztah mezi Drewem a kolegyní z hudebního orchestru Paulou, která byla manželkou Maurice v podání Jamese Belushiho, který byl kamarád Drewa. Došlo tak na tradiční bláznivé situace, které ale nedokázaly rozhýbat naše bránice a tak jsem byl zklamán. Americká verze mne tak velmi zklamala a potěšen jsem nebyl ani z výkonu Toma Hankse, který mi zde připadal strašně toporný a výřečnému Pierrovi Richardovi nesahal ani po kotníky. Chyběly tomu prostě určité okamžiky, které francouzi uměli vymyslet a také herecké dobré výkony. Vše mi připadalo tak nějak zmatené a až příliš americky pompézní, což tato komedie vůbec nepotřebovala. Suma sumárum, Muž s červenou botou ode mne získal pouze dvě červené hvězdy **. (05.02.2019) (menej) (viac)