Návrat veľkého blondína

Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii evropského filmu mohl nabídnout. Mám je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Pierre Richard. Po právu jsem si jej zařadil mezi oblíbené herce a na každý jeho film jsem se velice těšil. Během jeho nejbláznivějšího období sedmdesátých let natočil roku 1972 vynikající film s poněkud dlouhým názvem Velký blondýn s černou botou, který jsem v televizi viděl nejméně dvakrát a o dva roku později přišel na svět Návrat velkého blondýna. Abych tomuto špionážnímu snímku mohl dát objektivní počet hvězd a zároveň napsat zasvěcený komentář, po letech jsme si jej pustili doma na naší TV znovu. Znovu jsem tak obdivoval vynikající práci francouzských filmařů, kteří si udělali velkou legraci ze všech tajných agentur a špionážních centrál na světě. Dokázali vše dovézt až do absolutního absurdního humoru a já se tak dokonale pobavil u tak starého snímku, který by mohl některým novějším komediím půjčit pár deka vtipných situací. Vše začalo v pařížské centrále výzvědné služby, které šéfoval plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse, jehož ztvárnil můj oblíbený a zároveň legendární herec Jean Rochefort. Ten byl pozván k novému ministrovi (Jean Bouise), který ho požádal, aby mu přivedl superagenta Françoise Perrina, jehož pochopitelně Udělal to na popud vyšetřovatele Milanovy smrti kapitána Cambraie (Michel Duchaussoy), který podezříval Toulouse z toho, že kvůli případu Velký blondýn spáchal jeho podřízený a zároveň konkurent sebevraždu. Toulouse chtěl blondýna smést ze stolu a tak zavolal ministrovi zprávu o Perrinově smrti, ten si ovšem zatím užíval líbánky s milenkou, kterou byla blondýnka z prvního dílu a bývalá agentka Christina (Mireille Darc). Šéf výzvědné služby tedy za ním poslal své agenty Prince (Hervé Sand) a Fešáka (Henri Guybet), aby blondýna zabili, ten však díky shodě okolností šťastně přežil. Přesto Cambrai navedl ministra, aby požádal o dopravení mrtvoly do Francie pro udělení Čestné legie, takže Toulouse musel uspořádat fingovaný pohřeb. Poté kapitán Cambrai obvinil Toulouse z vraždy Perrina a tak šéf odletěl do brazilského Ria, kde blondýna přemluvil, aby předstíral, že je agentem zpravodalské služby a přiletěl s ním do Paříže. Po příletu Perrin zahrál Cambraiovi přestřelku, aby ho přesvědčil, že je skutečně agentem, což pro men byla jedna z nejzábavnějších pasáží v rámci 81 minut filmu. Nicméně díky postřehu Perrinova kamaráda Maurice Lefebvra (Jean Carmet) Cambrai zjistil, že měl v pistoli slepé náboje. Toulouse chtěl nechat Perrina zastřelit, aby ukončil celou komedii, ale když se to jeho vrahům nepodařilo, naplánoval vraždu na Perrinův večerní koncert, kde celý film vyvrcholil další úžasnou scénou. Druhý díl blondýna byl podle mne ještě zábavnější než ten první, což se u dvojek tak často nestává. S úrovní komedie jsem byl tedy velice spokojen a třeba se někdy na ni zase podívám. Suma sumárum, snímek Návrat velkého blondýna ode mne získal čtyři blonďaté hvězdy ****. Tního orchestru Paulette Lefebvre, která byla manželkou Maurice Lefebvre, který byl Perrinův kamarád. Došlo tak na tradiční bláznivé situace, které dokázaly rozhýbat naše bránice a o to hlavně v tomto filmu šlo. Za pouhých 90 minut pak celý příběh skončil, což mi bylo docela líto, ale naštěstí režisér Yves Robert, který si zde zahrál dirigenta, natočil o dva roky později pokračování, které podle mého názoru bylo ještě lepší, než první díl. Jak vše dopadlo neprozradím, ale rozhodně film doporučuji ke shlédnutí. Suma sumárum, Velký blondýn s černou botou ode mne získal tři černé hvězdy ***. (19.07.2019) (menej) (viac)