Réžia:
Wisit SasanatiengScenár:
Wisit SasanatiengKamera:
Nattawut KittikhunHudba:
Amornbhong MethakunavudhVideá (1)
Recenzie (11)
Stejne kriklavy jako Citizen Dog, jen v decentnejsich barvach starych kolorovanych fotek. Stejne sileny jako Citizen Dog jen s rozdilem naprosto genialniho prehravani ve stylu nemych filmu, do jejichz ery je cely stylizovan. O poznani mene poeticky ale za to 'krvavejsi' thajsky (!) western, ktery je oproti Citizen Dog snad jeste vice strhujici a rozhodne se oproti CItizen Dog muze hrde hlasit k jasnemu pribehu. ()
Uzasne, krasne, vtipne, infantilni a pateticke tak jak to snad Rudovous ma nejradeji. Barvy, barvy a zase barvy+skvela retro hudba (mimo jine, Antonin Dvorak a jeho Novostetska) . Na platne naroubovany divoky zapad mezi thajska ryzova pole s vodnim buvolem na ruzovo-fialovo-smaragdovem pozadi je proste genialni. Doug Badman a Hogo Fogo se nad tvou rozpustilosti a stylem Cerny Tygre, dmou otcovskou pychou. ()
Slzy Černého tygra je možné hrubě zaškatulkovat jako romantický kvazi-western. film sází především na propracovanou, velmi krajně stylizovanou obrazovou složku, na níž je ze všeho nejvíce patrné neobvyklé barevné ladění (růžové budovy, růžové rty obou hlavních postav, růžové šaty, růžová krev nebo růže samotné skoro v každém záběru), nebezpečně blízké křiklavým paskvilům. dále upoutají volby velikostí záběrů a pečlivé rozzáběrování vrcholných momentů (u westernů především přestřelky, líbající a milostné scény v romantickém žánru) podle šablon klasických filmů. je dbáno na promyšlenou práci s kompozicí záběrů a také s mizanscénou, jak je obvyklé u nejlepších z opravdových westernů. všechno to úsilí ale ústí ve víceméně zajímavé, ale spíše jen prvoplánové efekty. příběh opatrně variuje ta nejzažitější schémata a vyprávění je tradičně nejsdílnější především v okamžicích vysvětlujících retrospektiv. ke všeobecnému záměru nadsazovat užití tradičně dominantních výrazových prostředků se přidávají i herecká ztvárnění; v případě jedněch postav expresivnější, u jiných naopak stoičtější, využívající neměnných a nesnadno čitelných výrazů tváře. s malou trochou nadsázky by se dalo říct, že snímek je vědomou poctou čemusi, co je na klasických westernech i romantických melodramatech dobré, i čemusi jinému, co není, aniž by byly znát ambice umělecky překonat vyvolené vzory. zcela nepokrytá hyperbolizace (krom již zmíněného například při gradaci přestřelek a heroizaci hlavního hrdiny) může znamenat nezdolnou překážku pro každého nepřizpůsobivého diváka, neochotného přistoupit na tuto očividně úmyslně přehnanou polohu filmu a kochat se manýristickou hrou s žánrovými konvencemi a nostalgickou retro stylizací. ()
Stylový pseudowestern, jenž klame překvapeného diváka svým značně výstředním tělem. Režisérův rukopis, použitý v neodolatelném Citizen Dog, je znatelný již tady. Řeč je o výrazném barevném podání, kterou tu už přede mnou zmínila May. Ano, Tears of the Black Tiger nehýří tolik pestrými barvami jako Citizen Dog. Stejně některé scény svou výtvarnou hravostí vzbuzují úžas. Dalo by se říct, že režisér trpí obsesí, co se týče růžové barvy :-) V kontrastu s tímto estetickým prvkem vyniká neobvyklá a místy až absurdní krvavost filmu (však má DVD na obalu číslovku "18"). "Exotický" feeling filmu ještě umocňují šansonové písničky a již řečené herecké přehrávání, přesně v duchu starých kovbojek, plných hrdinských proslovů, čestných chlapů, zavilých padouchů a krásných guvernérských dcerek. Thajská obdoba Limonádového Joa, klasického westernu, kapky Peckinpaha a melodramatu dohromady. Wisit Sasanatieng mě opět velmi mile překvapil. Do jeho nejnovějšího filmu, horroru The Unseeable, vkládám velké naděje. ()
Krasne fungujuca kombinacia sladuckej, naivnej romance a stylizovaneho vizualneho prevedenia, s perfektnymi akcnymi vsuvkami. Nedalo sa to vsak brat prilis vazne a skor ako silny zazitok to bol zaujimavy a zabavny filmovy experiment. Romanca a western sa vsak trochu biju a nie vzdy to funguje tak ako ma. Vsetko sa toci predovsetkym okolo romance a preto podaktore westernove prvky posobia dost samoucelne ba az rusivo (notoricky znama westenova zvucka sa k jemnym tonom hrajucim pocas cely film prilis nehodila, taktiez zabery na cvalajucich kovbojov boli uplne zbytocne). Chcelo by to trosku serioznejsi, alebo aspon prepracovanejsi nosny pribeh. Avsak vysledok je natolko svojsky, ze nejake polemizacie a rozbory su aj takmer zbytocne. (7/10) ()
Galéria (16)
Fotka © Five Star Production Co. Ltd.
Zaujímavosti (4)
- Film je inspirován podobnými westerny, jež byly v Thajsku velmi populární v 60. a 70. letech, filmy režiséra Rattany Pestonjiho, a starou thajskou písní „Fon Sang Fah“, podle které se měl film původně jmenovat. (Raztubyl)
- V roce 2001 Společnost Miramax zakoupila práva pro promítání v USA, sestříhala jej na 101 minut a změnila konec z tragického na šťastný, což zdůvodňovali tím, že po 11. záři 2001 nechce nikdo vidět smutné filmy. I přesto se však film nedočkal uvedení a skončil v archivu. Až v roce 2007 odkoupila práva společnost Magnolia a film byl konečně uveden do amerických kin. (Raztubyl)
- Aby se dosáhlo plánované barevnosti filmu, byly všechny zdi natřeny na zeleno nebo růžovo a bylo použito zvláštní osvětlení. Natočený materiál se poté pro lepší efekt převedl na pásku Betacamu a poté zpět na 35mm film. Režisér Oxide Pang, který stál za barevným ztvárněním filmu, dostal za tuto práci ocenění za zvláštní efekty. (Raztubyl)
Reklama