Bílý oleandr
White Oleander
Weißer Oleander
Réžia:
Peter KosminskyScenár:
Mary Agnes DonoghueKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrajú:
Alison Lohman, Michelle Pfeiffer, Robin Wright, Renée Zellweger, Billy Connolly, Patrick Fugit, Cole Hauser, Liz Stauber, Noah Wyle, John Billingsley (viac)Obsahy(1)
"Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.
"Nadešel čas oleandrů", poznamenala matka. "Když se milenci touto dobou navzájem zabijí, svede se to na vítr." To je vysvětlení autorky literární předlohy Janet Fitchové, za jakých okolností došlo k vraždě ze žárlivosti, kolem které se odvíjí příběh umělkyně Ingrid (Michelle Pfeiffer) a její odhodlané dcery Astrid. Ta se po matčině uvěznění za vraždu milence s odvahou odhodláním a humorem učí žít v pěstounských rodinách a pochopit svou osobnost. Podmanivý příběh o vztazích mezi matkou a dcerou, o sexualitě a síle umění převedl na filmové plátno s vynikajícími herci režisér Peter Kosminsky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (176)
Pro mě jedna z nejlepších rolí Michelle Pfeiffer. Zahrála tu matku, která se snažila svým životním krédem a stylem "nakazit" i svou dceru, která se ale vymka kontrole a aniž by si to matka zpočátku uvědomila (na konci jí to naštěstí došlo) - začala žít sama podle svého a přijala se taková jaká skutečně byla. Pfeiffer zde hraje postavu, která prvně působí zcela bohémsky a spokojeně, ale o to víc v ní uvnitř bujel ten neklid, obavy a strach z toho, co bude dál...Ale hlavně - co bude s její holčičkou, které nedala dlouhou dobu prostor k tomu, aby žila "svým" životem. Ve filmu je skvěle ukázána společenská různorodost a "rodiny", do kterých se dostávají děti z pěstounské péče. Alison Lohman je vynikající a její schopnost se ve svém věku zadaptovat do náctileté je skvělá :) Bílý oleandr a nenávist, díky níž se tyto dvě věci promíchali, proplouvá celým filmem a přestože divák neuvidí, co se přesně stalo, o to je to lepší, že si může vytvořit mnoho možností, jak se Ingrid pomstila... A přestože konec není šťastným happyendem pro mě rozhodně dobře skončil. ()
Tady to Michelle Pfeifer sedne...vedle ni bych se jednou chtěl probudit a film taky v pohode. ()
Bílý oleandr je opravdu vydařené drámo. A to i přesto, že ho dost dobře nechápu. Tedy pokud jde člověk pod povrch. Bude to asi tím, že se na jednom plátně vyskytuje hned několik hlavních ženských postav s osobitým charakterem. Dalo mi zabrat porozumět jedné a ony jsou tu hned čtyři. Bude to chtít opáčko. P.S. Souhlasím se všemi, Michelle Pfeiffer je fantastická, nádherná... ()
Tento film mě svým způsobem velmi příjemně překvapil. Poutavý a kvalitní scénář podložený dobrými hereckými výkony (stojícími na hlavní představitelce..), naprosto dokonale funkční hudbou (opět stejný, ale opět skvělý Thomas Newman!) a přímočarou realizací je přesně to, co vám leckteré filmové drama samosebou nenabízí. Vytknout se dá především až bezbřehá upovídanost (především v závěru) a řekl bych mírná nedotaženost celého příběhu. Ne úplně silné 4*, ale i přesto - moc dobrý film. ()
Vcelku průměrné drama s velmi dobře hrající dvojicí Pfeiffer+Lohman, naopak Renée Zellweger mi šla (asi jako v každém svém filmu) docela na nervy. Jako celek ale film působí příjemně a ukazuje trošku jiný pohled, než jsme jinak zvyklí. ()
Zvláštní, ale zajímavá věc, na kterou se vždycky ráda podívám. Renée Zellweger je tady ve své krátké roli hodně zapamatovatelná a její postava se mi vryla pod kůži. ()
Tak tenhle film se u mě minul účinkem, tenhle film vás buď chytne za srdce, koule, nebo jiný důležitý orgán, ale mě tedy nechytl vůbec za nic. Jediným člověkem, kterému jsem jeho roli věřila, byla ta první pěstounka. Taková klasická hloupoučká prostinká americká matka, alá karavan, které se po závislosti na všem na čem jen závislý být lze ,upnula k bohu a k vyšukávání si toho zbytku mozku s dalším z řady maníků a to bylo milí přátelé všechno. Nevěřila jsem ani Michelle Pfeiffer, ani Alison Lohman a nejvíc jsem to nevěřila Renée Zellweger, ta role jí vůbec nesedla a já jen čekala, že hbitě vyskočí z postele a řekne, že to s tou tubou prášků byl jen špás. S přibývajícím časem se film vlekl jako těhotná kočka, očekávající první vrh koťat a na konci jsem byla tak neskutečně ráda, že už je konec, že si to lidé, kteří tenhle film vychvalují do nebes, ani neumí představit. Vždyť tam vůbec nebyla vykreslana psychologie postav, všechny postavy byly tak oploštěné, že jsem si k žádné z nich nedokázala vytvořit vztah, natož s některou sympatizovat. ()
nie zlé,ale ani nijako ohromujúce...a čo sa týka hudba thomasa newmana,bola by fajn,keby sme to celé už zopárkrát nepočuli ()
Takováta dramata plná sociálních pravd (a jako vyšitá na páteční večer s Českou televizí) mám docela rád, protože jsou velmi lidské a dokáží dojmout. Bílý oleander mohl být lepší, to nepochybně, ale svým tématem prostě nedokáží opustit zmíňěnou kategorii pátek-televize. Mohl bych vypíchnout zajímavý vývoj hlavní hrdinky a hudbu, která byla prostě neskutečná, jak jsme na to od Thomase Newmana zvyklí. 3 a půl hvězdičky. ()
Viděno náhodou a tady mě MIchelle Pfeiffer přímo zhypnotizovala svým výkonem, dokonale jí ta role sedla, ještě nikdy se mi její výkon nelíbil tak jako tady, už k vůli ní ho stojí za to vidět. ()
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak začít a nejlepší bude asi po pravdě. Mívám ve zvyku koukat na filmy, o kterých si myslím, že mě nijak zvlášť nezaujmou, jen tak zpola. Takové filmy mám puštěné většinou jako doprovod, jako atmosféru doma v obýváku. Většinou poslouchám, vnímám, čas od času zvednu oči a kouknu. Do této kategorie jsem zařadila i Bílý oleandr a bez toho, že bych měla v plánu psát jakýkoliv komentář kamkoliv, pustila jsem ho. Prvních deset minut uteklo jako voda a já se přistihla, že poslouchám pozorněji a oči zvedám častěji, než je obvyklé. Ve chvíli, kdy andělská Astrid přišla za svým prvním pěstounem na stavbu s otázkou "Už jsou všichni pryč?", jsem zvedla oči naposledy. Od té chvíle jsem nepřestala sledovat obrazovku. Musím uznat, že rozhovory, mezi Astrid a kýmkoliv mě při nejmenším ve většině případech téměř fascinovaly svou jasností, surovou konkrétností a pravdivostí. Peter Kosminsky zde odvedl vynikající práci a tato věčná hra se slovy bude v mé mysli ještě alespoň tak dlouho, dokud se na to nepodívám znovu. Stále dokola si pokládám otázku - Kolika různými lidmi se můžeme stát? A odpovídám si - Tolika, kolik lidí je naším vzorem. Ať už vědomým či nevědomým. Stále se chceme něčemu vyrovnat. Nezapomínejme však na to, být hlavně sami sebou, protože tak jsme krásní. Dávám krásné čtyři * ()
Poctivě vystavěné psychologické drama se skvělou hlavní představitelkou. ()
Tohle drama popisuje velice komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou (no, spíše jde tedy o psychický teror ze strany matky). Obě hlavní představitelky podaly podle mě hodně nadprůměrný výkon a docela se divím, že se tady oblíbenost tohoto filmu pohybuje pod 70%, určitě si zaslouží víc... ()
Těšil jsem se úplně na něco jiného než jsem viděl. Ani nevím, jestli můžu napsat, že jsem byl překvapen, ale spíš potěšen tím jak se nakonec scénář hlavní protagonistky posouval a tím pádem mě to nutilo přemýšlet nad hlavní postavou a v hlavě pak začalo běhat slovo Proč a já čekal na své odpovědi. Některých jsem se dokal a některých ne. Což mi zkazilo hlavní dojem. ()
Zrucne natocene a uveritelne zahrane socialni drama divky, ktera je nucena zit bud v detskem domove nebo v pestounskych rodinach, protoze jeji matka sedi ve vezeni za vrazdu. Vliv silne a manipulatorske matky na dceru a jeji okoli jsou ze zacatku nepochopeny, ale v prubehu dospivani a staveni se na vlastni nohy musi vsem dojit, ze rodice sve deti vesmes jen chrani a mysli to s nimi jen v dobrem, i kdyz vzdycky pravdu nema nikdo a spatna rozhodnuti se lehce kritizuji. 70% ()
Zajímavá psychologická pouť hluboko do duší jedné matky a dcery, s prohlídkou amerického systému péče o puštěné dítě v ceně, okořeněná lidskými osudy všech druhů, s přiměřěne lidských cílem ukázat živé srdce pod tou kamenně krásnou tváří Michelle Pfeiffer a panence dopřát klid. Byť k dokonalosti chybí více než méně, řekla bych, že rozhodně jde o nadprůměrnou věc už s přihlédnutím ke skutečně hvězdnému(čímž myslím herecky nikoliv pouze hollywoodsky) obsazení, která stojí zato alespoň jednou vidět:) ()
Velice zajímavá sonda do duše mladé vyrůstající Astrid, jejíž svět se zhroutil po zavření její až příliš zásadové až někdy bezcitné matky do vězení. Podle mě velice povedené a citlivě natočené drama, které ve vás vyvolá spoustu otázek týkajících se života, lidské povahy, práva na lidskou jedinečnost a seberealizaci a vztahů mezi rodiči a dětmi. ()
Alison Lohman předvádí skvělý výkon.. Několik zajímavých zvratů, plno emocí.. ()
Niečo mi tu vadilo. ()
Takové nemastné neslané. Téma vcelku zajímavé, ale je to nějak divně podané. ()