Denník Bridget Jonesovej

K nevíře, jak tahle dirty unplugged verze romantické naivní sračičky zahýbala britských filmovým průmyslem na přelomu nového millénia. Přitom cool to muselo být horko těžko ve své době, natož s odstupem dekády. Když si vezmete, že romantické klasiky jako Bodyguard, nebo Love Actually jsou moderní i dnes, tzn. nadčasové a není v nich ani 100x slovo "fuck", ani mraky trapných scén, ani lehce vulgární hlavní hrdinka v obležení dvou super pánů - obou volnomyšlenkářů na přesdřžku, tak je to minimálně k zamyšlení jak invenční a skutečně dobré tohle dílo je. (23.04.2016)

American Pie na britský způsob, tentokrát s dospělými protagonisty, nicméně se stejně stupidním humorem a navíc i legračním drámem. Jakási reklama na tabákové produkty plus směšně předpověditelný a tisíckrát omílaný děj o hledání životní lásky v nestoudně rozmařilém, uhoněném světě, kde lidé nad třicet již mluví o posledních šancích na všechno možné, přičemž by jejich intelekt a morální i duševní vývoj měl teprve začít pořádně rozkvétat. Klasika novodobé, i když dnes sedmnáct let staré, západoevropské kinematografie, jež musí vydělávat a ve které důstojnost zůstává zamčená v herecké šatně...Renée celkem pohledná i zábavná. (27.05.2018)

Kdo občas přivře jedno až dvě oči, bude se bavit náramně. Má talent na trapasy, kouří, chlastá, nevaří, nesnáší svou práci, manžel žádný, svěřuje se deníku, nad štíhlou linií si uchechtává. A přitahuje egoistická hovádka. Postavy, které ji obklopují, nejsou černobílé. Aby také byly, když se na nich podílel britský král romantické komedie Richard Curtis. Při každé příležitosti povzbuzující Bridget chutná i po letech. Sebeironická blondýnka komentuje svůj život nesmírně poutavě a trefně, má to atmosféru, není to jen sled několika deníkových stran, ale slušně poskládané a vypointované povídání o hledání toho pravého. Mnohokrát na nás tvůrci mrknou, mnohokrát nám předhazují, že k (mnohdy grotesknímu) výsledku musíme přistupovat s nadhledem. Přesto jsou trable téhle třicátnice autentické a uvěřitelné. Renée Zellweger pečlivě nacvičila britský přízvuk, dokonale zvládla všechny (zranitelné, neohrabané, zoufalé, oslavující) polohy své postavy a ta nominace na Oscara rozhodně není přešlapem. Ba naopak. Její dva pánové rovněž oba palce nahoru, Firthův záměrně upjatý suchar je kouzelný, Grantův Don Juan zase zatraceně šťavnatý. Dojemné, milé, trefné. (19.12.2016)

První díl je rozhodně nejkoukatelnější. Renée se chová oproti například Dvojce uvěřitelně a téměř normálně. Jistě příjde v nevhodném kostýmu na slavnost nebo sjede po požární tyči přímo do kamery, ale jsou spíše situace za které přímo nemůže a nikdo by jí je neměl dávat za vinu. V druhé polovině se řeší už hlavně to zda na věčně volnou pozici v jejím srdci nastoupí slušňácký Mark Darcy nebo prasácký Daniel Cleaver. Nikdy postavě Bridget zcela nepropadnu a nezačnu nosit bavlněné bombarďáky ani nezačnu doma pochlemtávat víno u romantických filmů s očima zpocenýma od slz, nicméně musím přiznat že scénář Richarda Curtise, který je zodpovědný za Lásku Nebeskou ve filmu jistou stopu zanechal. 70% (20.11.2017)

Do kina mě tenkrát zlákalo jméno scénáristy Richarda Curtise a účast hugha Granta, ale po vesměs nemilých zkušenostech s žánrem za poslední období jsem radši nic neočekával. Odcházel jsem ale tak nadšený a rozesmátý, že jsem si okamžitě koupil předlohu. Román, kterému jsem se před tím dlouho vyhýbal, protože jsem si podle názvu a designu obálky myslel, že je to jen nějaké limonádové čtení pro ženy. Velký omyl! Je to regulérní humoristický román s právě tím druhem sebezničujícího humoru, kterého si tak cením na Angličanech. Helen Fieldingová nedělá z Bridget ani nyvou romantickou Popelku, ale ani bezskrupulózní feministku, naopak se oběma těmto extrémům systematicky vysmívá. A je s podivem, že tak důsledně literární humor se povedlo převést do filmu. Kdyby byl založený jen na zinscenování situací z knihy, nebylo by o čem mluvit, ale vtip je v tom, jak se do filmu transponovalo autorské vyprávění, vnitřní stavy a nálady hrdinky. Díky přiléhavě vybrané hudbě, Bridgetiným představám, větám z deníku přímo na obraze atd. Druhý díl se o to snažil taky, jenže už jen mechanicky, bez empatie k Bridget. První díl považuju za jeden z novodobých pilířů žánru. 90% (06.04.2006)