Na plný pecky

Neodolateľná zmes sympatických hercov, skvelej hudby a pohodovej atmosféry. Tento film skrátka vystihuje všetko, čo mám na deväťdesiatych rokoch rád. Dozvuky tých osemdesiatych sú cítiť stále, no máme tu nové hudobné smery, móda sa zmenila a na scénu prichádzajú mladé tváre (ústredné tri herečky sú absolútne na zožranie). Keď sa vás raz niekto spýta, aké boli deväťdesiate roky, stačí mu pustiť toto, Singles, alebo Chasing Amy. (09.12.2012)

Škoda, že som na tento film nenarazil na strednej, to by ma dostalo určite viac, lebo je vidieť, kto je cieľovou skupinou. Teraz, keď už som dávno vyrástol z toho bezstarostného postoja násťročného drzého snílka, mi to príde moc naivné, ale na druhú stranu, to k tomu mládí patrí, že. Takto som si aspoň pripomenul, aké to bolo, nerobiť si z ničoho a nikoho hlavu a to vyvolalo vo mne prílev pozitívnej nostalgickej nálady. Mimo to, božia hudba ;) (17.05.2011)

Tři hvězdy odřenější než grungeovsky odrbaný džíny. Věřím, že v devadesátkách to museli lidi žrát, ale dneska to, aspoň na mě, působí tak trochu... trapně. Nevím, možná, že jsem jen zbytečně cynickej, ale v okamžicích, kdy tam začnou všichni tancovat, zpívat nebo nějak jinak trapčit, přepínám do stavu "fuck this shit". Každopádně léta devadesátý byly poslední léta, kdy muzika ještě za něco opravdu stála a vy jste si nepřipadali okradení, když jste za ní ještě platili ;-) (01.03.2016)

"Vítejte v Empire Records!" V tomhle krámě vás obslouží partička sympatických teenagerů. Každý je z jiného těsta ale spojuje je láska k hudbě. Jako všichni dospívající i oni zde prožívají svá trápení všeho druhu. Deprese, průšvih z hazardu i zklamání z první lásky. Všechny podrží skvělý šéf, který je vždy podrží a společně brání obchod před prodejem. Tady jsou čtyři důvody proč si tak trochu zapomenutý film pustit..... za 1. báječná devadesátková atmosféra, za 2. melancholická dobová hudba, za 3. kouzelně nevinná Liv Tyler a za 4. vyléčí skvěle vaši špatnou náladu. 7/10 (14.08.2023)

Film, kterej ze začátku vypadá poměrně slibně, se promění na středněproudou sračkovitou hmotu, která do vás sype zásobníky klišé a chce se podobat jinejm takovejm typům filmů. Po hudební stránce mě tam cosi zaujalo, ale většina stála za prd (obzvlášť když tam nebyl ani náznak nějaké jiné hudby než kytarové a Rex Manning). Nic jinýho než happy end se nedá očekávat, takže i přes některé sympatické herce se to topí v žumpě plné hnědejch variací na nudu. (16.10.2007)