Na plný pecky

Tenhle film dost těžce zavání průměrností. Herečky jsou dle mého názoru průměrně pěkné, neoblékají se nijak výjmečně a ani celý film není ničím výjměčný. Má své velmi světlé okamžiky, ale ty má občas i telenovela. Tento film dozajista nebudu vyhledávat znovu, věřím tomu, že je mnoho lepších filmů. (Celkem výborná pecka je začátek filmu v kasínu... :-D ) (18.11.2008)

Škoda, že som na tento film nenarazil na strednej, to by ma dostalo určite viac, lebo je vidieť, kto je cieľovou skupinou. Teraz, keď už som dávno vyrástol z toho bezstarostného postoja násťročného drzého snílka, mi to príde moc naivné, ale na druhú stranu, to k tomu mládí patrí, že. Takto som si aspoň pripomenul, aké to bolo, nerobiť si z ničoho a nikoho hlavu a to vyvolalo vo mne prílev pozitívnej nostalgickej nálady. Mimo to, božia hudba ;) (17.05.2011)

Film v ktorom funguje všetko, hoci by nemalo. Jeden deň v Joeovom živote je eskapádou mladíckej nerozvážnosti a prostoduchej radosti. Skupina teenagerov pracujúcich v obchode má svoje vlastne starosti, túžby, ašpirácie a jediný dôvod prečo im to všetko drží pokope. Všetky tie hádky a odpustenia je vlastne preto, lebo majú hudbu. A asi aj samých seba. Ten film je častokrát na hrane. Celý čas koketuje s tým že spadne do primitívnej, za vlasy pritiahnutej báchorky. Lenže ono to má akúsi pridanú hodnotu. Túžbu režiséra skrátka povedať všetko a po svojom. A v tom sa filmu nedá uprieť určitá originalita. Bavil som sa. Je to skvelý Manifest of Youth. A Liv Tayler je tu dychberúca. (11.09.2021)

Lucas kde sú moje peniaze - v Atlantic city V Atlantic city a čo tam robia? - cirkulujú A myslíš, že sa ešte niekedy vrátia z Atlantic city? - to pochybujem Joe Pôvodne som dal 4 ale teraz som to dopozeral a mením na 5. Ako puberťák som šúpal VHS dokola aj 2x denne. Vyrastal som s tým filmom a nestratil nič ani po rokoch. Perfektná hudba, geniálne hlášky, bohovskí herci. Dokonca si pamätám, že som chcel podľa toho filmu vždy vlastniť obchod s CDčkami - ale dnes v dobe mp3 by som už dávno skrachoval :D (24.04.2013)

Tři hvězdy odřenější než grungeovsky odrbaný džíny. Věřím, že v devadesátkách to museli lidi žrát, ale dneska to, aspoň na mě, působí tak trochu... trapně. Nevím, možná, že jsem jen zbytečně cynickej, ale v okamžicích, kdy tam začnou všichni tancovat, zpívat nebo nějak jinak trapčit, přepínám do stavu "fuck this shit". Každopádně léta devadesátý byly poslední léta, kdy muzika ještě za něco opravdu stála a vy jste si nepřipadali okradení, když jste za ní ještě platili ;-) (01.03.2016)