Obsahy(1)
Operní inscenace Davida Radoka z Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2014. V hlavních rolích: Gitta-Maria Sjöberg, Aleš Briscein, Svatopluk Sem, František Ďuriač a další. Orchestr Janáčkovy opery řídí Marko Ivanović. Televizní režie Jakub Kořínek. Záznam získal hlavní cenu Český křišťál v kategorii Performing Arts na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha. Po více než deseti letech nabízíme záznam opery Leoše Janáčka Věc Makropulos z brněnského Národního divadla v nastudování světoznámým režisérem Davidem Radokem, který slavnou Janáčkovu operu realizoval vůbec poprvé. Inscenace v koprodukci se švédskou operou v Göteborgu představuje českému publiku renomovanou švédskou sopranistku Gittu-Marii Sjöberg. Dirigentem inscenace byl Marko Ivanović, výtvarníky scény Ondřej Nekvasil a Zuzana Ježková. Inscenace vznikla podle kritické edice nakladatelství Universal Edition A. G. Wien a jejím autorem je muzikolog Jiří Zahrádka. Televizní záznam opery Věc Makropulos byl pořízen v prosinci roku 2014 v rámci Mezinárodního festivalu Janáček Brno. Ve své televizní adaptaci se tento nadstandardní inscenační projekt dočkal významného uznání v podobě hlavní ceny Český křišťál na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha, kde zaujal odbornou porotu především pro „vnímavý, detailní střih a citlivou práci kamery, již umocnily celkový operní zážitek". Televizní záznam získal rovněž cenu Nadace VIZE 97 Dagmar a Václava Havlových. (Česká televize)
(viac)Recenzie (3)
V titulcích pořadu uvedeno: název Věc Makropulos; režie Jakub Kořínek; divadelní režie David Radok. ()
Výborný TV záznam velice povedené inscenace. Věc Makropulos patří mezi Janáčkovy divácky nejméně přístupné opery, protože neobsahuje prakticky žádnou zpěvnou melodickou árii a libreto je janáčkovsky prozaické s typickými (i když zde ne tak častými) janáčkismy. (Nesporná modernost a zdánlivá nesrozumitelnost Janáčkova stylu je také důvodem přetrvávající domácí neobliby tohoto génia). Relativní hudební odtažitost je ale vyvážena čapkovsky silným příběhem s hlubokým filosofickým přesahem, který Janáček přenesl do tragické polohy a vyšperkoval temnějším zpracováním psychologického profilu hlavní postavy. V této inscenaci Radok navíc zdůraznil povahu Janáčkova zpracování ponurými kulisami (advokátní kancelář, zákulisí divadla) a chladným utilitárním erotismem E.M., čímž se pravděpodobně autorovu záměru přiblížil mnohem více než v jiných inscenacích této opery, které jsem měl možnost vidět (např. předchozí brněnská inscenace s G. Beňačkovou). Kořínkovo TV zaznamenání není konzervativně statické, ale dobře kombinuje filmové prostředky s těmi divadelními a v televizi nepůsobí tato opera tak "nudně", jako v jiných případech... Klade důraz na detail, který divákovi v hledišti musí nutně uniknout (tuto inscenaci jsem viděl také "naživo" a ty rozdíly ve vnímání celku jsou fakt překvapující), a zvýrazňuje do detailu propracovanou výtvarnou stránku inscenace. Jedinou slabinou inscenace (ale to už není problém TV záznamu) je obsazení švédské sopranistiky, která se fyzicky na E.M. naprosto nehodí a je také hlavní omezující skutečností při uvádění repríz na jevišti Janáčkova divadla. ()
Janáčkovy opery, to je hudba vznášející se nad slovy. Jako amatér nemohu dodat víc, a pochybuji, že to dokáže odborník. Nedávno jsem slyšel v rádiu (v pořadu o Milanu Kunderovi) novou teorii Janáčových nápěvků, která může znejistět odborníka, nikoli amatéra. ()
Galéria (29)
Fotka © Česká televize / Patrik Borecký
Reklama