Réžia:
Eva SadkováScenár:
Karol SidonKamera:
Alois NožičkaHudba:
Luboš FišerHrajú:
Jan Kačer, Jaromír Hanzlík, Ilja Prachař, Miloš Willig, Jaroslava Pokorná, Marie Málková, Jana Šulcová, Vladimír Šmeral, Zdeněk Dušek, Marie Vášová, Jan Kotva, Oldřich Musil, Josef Koza (viac)Obsahy(1)
Jan Kačer v roli mladého lékaře, jehož životní cestu zkříží prázdninové milostné setkání s osudovou ženou... Dílo Ivana Sergejeviče Turgeněva patří ke skvostům ruské i světové literatury. Mistrná psychologická kresba, úchvatné líčení přírody, to vše jsou hodnoty, ke kterým se každý čtenář rád vrací. Stěžejní dílo I. S. Turgeněva, román "Otcové a děti", byl napsán začátkem šedesátých let devatenáctého století a je jedním ze základních pilířů ruského kritického realismu. Inscenace z roku 1972 je dílem režisérky Evy Sadkové. (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Turgeněvův román, jeden z vrcholů jeho literární tvorby, rozkresluje generační nesoulad mezi příslušníky staré šlechty a jejich dětmi, mladými lidmi, kteří teprve hledají své místo v životě. Televizní adaptace v režii zkušené Evy Sadkové odpovídá přísným nárokům kladeným na interpretaci textu: v tomto směru se jeví jako zcela ideální obsazení uhrančivého Kačera do role nihilisty Bazarova, člověka prudce racionálního, neuznávajícího nic z toho, co bylo. Tyto konflikty, jejichž jádro je soustředěno v rodině bratrů Kirsanovových, podávají plastický obraz o životě tehdejší společnosti. ()
Je vidět, že Evě Sadkové šly nejen pohádky. Výborná předloha Ivana Sergejeviče Turgeněva a dobré herecké výkony jsou hlavní předností této televizní hry. Za minulého režimu se podobným televizním inscenacím velmi dařilo. Mělo to hned několik důvodů - dílo ruského autora nebylo radno odmítat, to by mohlo vypadat jako bojkotování a nikdo nechtěl polepit svůj kádrový profil! Česká televize se tehdy neohlížela na žebříčky sledovanosti, ani diváků nepředkládala jednoduché a hlavně "zábavné" kusy. A protože byla jenom Česká televize a lidi se chtěli večerna něco dívat, byl tak leckdy i český nebo slovenský dělník víc vzdělán v klasické literatuře, než někteří soudobí studenti ... Technická kvalita sice pokulhává, ale dobrou režii a scénář lze ocenit i po letech. ()
„Mě je moje špatnost právě tak dobrá jako tobě tvoje dobrota…“ Jan Kačer je v roli nihilisty Bazarova opravdu dosti přesvědčivý, přesto si nejsem jistý, že se této televizní inscenaci podařilo zcela postihnout podstatu Turgeněvova románu. Ta by, jak vyplývá již ze samotného názvu tohoto díla, měla spočívat v zobrazení střetu generací s odlišnými životními postoji a názory, mě ale přišlo že jsou zde akcentovány spíše ty milostné motivy. Vlastně se přitom ani nedivím, když se na scéně objevuje okouzlující Jana Šulcová i velmi zajímavá Marie Málková. Ve stejně opojném duchu je pojata i libá hudba Liboše Fišera. Z režisérského hlediska bych rád vypíchl finální scénu Bazarovova umírání, a zvláště pak poslední záběr s působivým pohledem přes stromy k nebi. ()
Přesvědčivý příběh, který se naštěstí velice věrně drží Turgeněvovy předlohy, a tak poskytne možnost seznámení s jedním z nejklasičtějších děl ruského, vlastně i světového, realismu i těm trochu méně pilným čtenářům . Hlavním plusem samotného zpracování jsou pak dokonalé výkony většiny herců i slušné netelevizní tempo celého filmu. ()
Dokončeno roku 1971, kdy Marie Málková a Jan Kačer ještě mohli na obrazovky, normalizátoři tehdy ještě nebyli dost silní. Kačer hraje hlasem příliš na sílu, ale zjevem tu sedí. Málková je úžasná jako vždy (ty její oči a hlas!), té je nejvíc škoda, pak už jsme ji vídat a slyšet nemohli...Velmi dobrá inscenace, Karolu Sidonovi (ten taky ještě mohl a o tom, že bude jednou rabín se mu asi ani nesnilo) se dramatizace povedla a Sadková byla spolehlivá vždy../Chvála patří televizi za ČT3, kde uvádí podobné lahůdky. Na její současnou produkci se bohužel dívat nelze/.....(90%). ()
Reklama