Rabid

Docela mě nudilo už Shivers a tahle jeho variace rozšířená z jednoho baráku na celé město mi přišla ještě nudnější. Marilyn Chambers mění jednoho muže po druhém v zombíkoidní krvelačná monstra, ale chybí zajímavější děj, myšlenka nebo gore, snad jen ta sedmdesátkově kanadská atmosféra tam hraje. (25.08.2024)

Cronenbergův Rabid vzniknuvší dva roky po koncepčně podobném Shivers mi přišel o něco méně atmosférický a zhruba od prostředka poněkud roztahanější. Ta podoba je myšlena v pandemii, která se postupně šíří a nabývá apokalyptických rozměrů, takže takový "zombie survival", ale stejně jako u Shivers opět v jiném podání bez "typických zombie". Ač jsem Cronenbergovými filmy fascinován, zde si nemohu odepřít pocit, že snímek ztrácel tah na bránu, což se k finálním titulkům nezměnilo. Shivers nabídnul mnohem lepší atmosféru, sofistikovanější gradaci a disponoval větší děsivostí. Rabid není vyloženě nepovedený, ale zkrátka a jasně na Cronenbergovi poměry je docela průměrný. PS: Vůbec jsem netušil, že v hlavní roli Marilyn Chambers (budiž Ti země lehká; není to ta na obalu!) byla pornoherečkou! :-O (13.04.2014)

Klasický Cronenberg v období svých úchylných filmů. Jeho zájem o mutace a pochybné vědecké experimenty je až patologický (dnes už bohužel ne). S odstupem času bych k motivům zombie+upírský horror přidal ještě předzvěst hrozby AIDS. Mrazivá hudba navozuje permanentní napětí a divák jen sleduje, jak hlavní postava - Rose - rozesévá okolo sebe zkázu a smrt. Speciální efekty jsou umírněné, což filmu jen prospívá. Stejně jako u Čelistí či Vetřelce divák zpočátku neví, co že to Rose svým obětem způsobuje. Krví se naopak příliš nešetří. 70.léta byla dobou studené války, která se silně odrazila v řadě filmů, psychologické, horrory a sci-fi nevyjímaje. Jinak perfekcionalista Cronenberg neušetří diváka během operace a ukážemu mu detailní záběry odebírání lidské kůže... (24.01.2013)

Cronenberg, ako som ho do teraz nepoznal. Otvorenejsi, priamociarejsi, zanrovo pevne zakotveny. Cakal som vselico, ale urcite nie horor v style Romerovho Dawn of the dead. Cronenberg vinikajuco buduje atmosferu, graduje a rozvija rozmery filmu ako aj samotnej katastrofy. Tym najvacsim plus je tragicka hlavna postava a jej konflikt ludskosti a onej novej potreby, ktoru jej do vienku venoval Cronenberg. Skvely no happyend zaver. (8/10) (30.11.2007)

Cronenberg po Shivers pokračuje vo svojich úchylných úvahách o tom "aké zmutovanie si zaslúži druh homo sapiens" a tentokrát z obyvateľov Montrealu vytvára nie agresívne súložiace mašiny, ale epileptických akože-upírov. Chybou je, že sme opustili uzavretý bytový komplex a vybrali sa do veľkého mesta, takže stiesnená atmosféra trošku upadá a aj rozprávanie je ešte viac "roztečené" ako v Davidovom debute. Naopak, výrazným plusom je postava Rose, ktorá do odhaľovania biologickej a pudovej podstaty človeka prináša aj čisto osobnú tragickosť a pesimizmus (často som pri sledovaní spomínal na Lucy z geniálneho anime seriálu Elfen Lied). Celkovo nie dokonalý, ale proste výborný Cronenberg. 8 / 10. P.S.: David by sa k týmto svojim raným témam mohol ešte vrátiť - mutácie, premeny tela a stavby človeka sú dnes, v dobe rozvíjajúceho sa genetického inžinierstva viac ako aktuálne... (06.05.2008)