Karate Kid

"Vyhrát, prohrát není důležitý. Dobře zápasit, máš respekt." ...Karate Kid = pro mě nestárnoucí srdcovka. “Pat Morita was a truly generous actor, a gifted comic, and an even greater friend, ... It was both my honor and privilege to have worked with him and create a bit of cinema magic together.” - Ralph Macchio (18.09.2014)

"Když je balanc, všechno bude lepší... lekce nejen pro souboj, ale i pro život... jeď a najít balanc..." Bonsajový velmistr, starý a moudrý pan Miagi, jehož vnímání karate sahá daleko předaleko, učí mladého Danielsona domácím a zahradním pracem, na nichž mu vštěpuje základy ´prázdné dlaně´. A na závěr jestřábí technika, která uzavírá jednu z filmových klasik bojového umění 80. let. Pat Morita skvěle mentorovský. (10.04.2011)

Film mého dětství, z kterého ovšem další schlédnutí vyloudilo pouze široký úsměv na tváři, .. ovšem vzpomínky, jsou vzpomínky, a nejeden kluk i holka se dali po zkouknutí tohoto filmu na karate .. ovšem do doby, než pochopili jaká je realita : o) Přesto jsem rád, že jsem mohl znovu po letech zkouknout "Navoskovat, rozetřít, navoskovat, rozetřít . . " a pousmát se a zavzpomínat. O trošku slabší, než Mistr Kickboxu (o 5 % :o)). 60 % (04.06.2009)

Já jsem ještě nehodnotila "Karate Kida"? Jak se to mohlo stát? Akční film pro děti, kult mého pubertálního dětství, vždycky jsem si přála být na Danielově místě :-). Ségře jsem skoro vyrazila oko papučí při imitaci kopu jeřába (nebo kýho ptáka:-)). Nemůžu jít pod čtyři hvězdičky, tenhle film se trefil do noty mé fascinaci bojovým uměním, touze po spravedlnosti a potrestání zla, nad tímhle ani dospělácký cynismus nemá moc:-). Akorát nechápu, proč se tady tenhle filmeček pro školáky srovnává s "Rockym"? Mám poměřovat večerníček "O Mašince Tomášovi" s "Ostře sledovanými vlaky"? Přece nejde dávat rovnítko mezi produkci pro děti a pro dospělé, kritéria jsou rozdílná (pravda, ne vždy, některé dospělácké filmy jsou blbé jak "Teletubbies":-)). 75% (04.05.2010)

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. (09.02.2021)