Karate Kid

Dnes může vyznívat úsměvně, naivně. No a? Vždyť je to naše dětství. Prožívali jsme to s Danielem, štvalo nás, když si utahovali s Daniela, když mu ubližovali. Měli jsme rádi starého parťáka Maiagiho. Bavili nás hlášky "A kdy budeme cvičit? - Umývej, Daniel-sane." "Náš" Žabka (rodina pochází z Československa), coby hajzlík. Martin Kove, coby trenér Kobra Kai mě nehorázně štval, když vítězil. Naopak mě vždy hřálo u srdce, když mu "starý" Miagi dál na frak ať už fyzicky nebo mentálně. No závěrečný zápas, skvělá hudba a jestřábí skok tomu všemu dalo to správnou třešinku. (07.08.2022)

První film o karate, který udělal díru do světa. První díl této tetralogie se mi velice zamlouvá, ať už jde o zpracování, nebo o téma bojových umění (a především karate), které je mi velice blízké. Sice jsem se nenarodil v době, kdy tato mánie propukla, přesto jsem neměl problém si snímek plnými doušky vychutnat. Přesto mi ve filmu něco chybělo, možná to bylo málo trénování, málo soubojů, a nějaký výraznější soundtrack... Pořád mi ale uniká podstata zdejšího srovnávání s Italským Hřebcem. Pat Morita v roli karate učitele exceluje, Ralph Macchio je snesitelný hlavní protagonista, a Elisabeth Shue je jeho velice sympatická přítelkyně. (02.01.2015)

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. (09.02.2021)

Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou. (13.12.2010)

Tak konečně jsem i já zhlédla tento kultovní osmdesátkový film (v originálním znění). A vlastně mi přišel moc fajn. Především mě pobavil a potěšil pan Miyagi. Dále mi přišlo zajímavé sledovat charakter Dannyho LaRusso, který jako by balancoval přesně na hraně mezi dětstvím a dospělým chováním. Chvílemi působil jako malý zranitelný kluk, jindy naopak sebral svou hrdost a sebedůvěru a snažil se frajersky působit na holku svých snů... Bylo to vlastně úsměvné a milé. Je to sice taková pohádka o karate, ale ty základy, o čem by opravdu karate mělo být (ztělesněné v postavě Miyagiho), jsou skutečné a pravdivé, takže to i na pohádku má svou váhu. U takového filmu se dá lehce prominout i nějaké ty menší nedostatky (konec mi třeba přišel až moc náhle utnutý). Za mě to byl příjemný zážitek a jsem si jistá, že vidět to ve svém dětství, líbilo by se mi to možná ještě o to víc. ~(4,1★)~ (09.03.2021)