Ryeong

Ryeong není tradiční korejská duchařina ve stylu japonského Ringu :) S tímto archetypálním snímkem toho má opravdu pramálo společného, spíše nic. Celý děj je postaven na tom, že nikdo netuší, proč se to všechno vlastně děje a na rozplétání mrazivé záhady - důraz je pak kladen především na tuto dramaticky-mysteriózní složku, nikoli na záběrech napudrovaných obličejů či jiných nestrašidelných klišé. Abych to shrnul: tenhle film sice nemá duchy, ale má ducha. (16.03.2007)

Dead Friend mě popravdě nebavila. Korejci se nesnažili překvapit vynalézavostí nebo alespoň temnou atmosférou, oni jen a pouze opisovali z příručky Jak rychle natočit duchařský příběh, když chybí finance na scenáristu. Tak schválně, co tu máme: hlavní postavu trpící ztrátou paměti, oběť se zapalovačem ve tmě, co se pomalu otáčí za sebe, aby se strašně lekla bubáka, policajty nevěřící na přízraky a samozřejmě dlouhovlasého ducha lezoucího z vodní kaluže... tohle zkrátka může zapůsobit snad jen na diváky Asií nedotknuté, hororové panice, kteří začali a skončili u prvního Ringu. Naopak docela mě pobavil úvod, kde se tvůrci snaží budovat napětí, ale díky srandovní korejštině jsem prskal smíchy. (25.05.2012)

Mně tahle duchařina přišla ve všech ohledech velmi solidní. Slušný příběh s poměrně povedenou a překvapivou pointou (byť nutno říct, že na dlouhovlasé východní duchařiny expert nejsem, spíš je teprve začínám dokoukávat, takže pro horrorfanoušky orientované na Asii ta pointa příliš překvapivá být nemusí, nevím), řemeslo velmi na úrovni, i ten duch si celkem získal můj respekt. Palec nahoru, povedený korejský duchařský kousek, byť žádný výbuch originality samozřejmě divák čekat nemůže. (13.06.2012)

Ryeong je tradiční korejská duchařina ve stylu japonského Ringu. Středoškolačce Min Ji-won se stalo před rokem něco strašného a od té doby trpí amnézií. Postupně se začne rozpomínat na svoji minulost a nic příjemného to pro ni nebude. Dlouhovlasý duch na sebe nenechá dlouho čekat... Jak vidno, nějakou originalitu v tomto filmu nelze hledat. Opakuje všechna klišé asijských duchařských horrorů, až se z něho kouří a žánru duchařin znalého diváka stěží něčím překvapí. Ale víte co? Mně je to naprosto fuk! U Ryeongu jsem se hodně bavil a dokonce se i bál, a o to jde u horrorů především. Solidní audiovizuální zpracování, napínavá atmosféra, děsivý duch (až na jednu scénu, ve které duch děsivosti pozbyl), několik slušných lekaček, sympatičtí herci v čele s příjemnou Kim Ha-neul... Ryeong se mi prostě líbil, a že se v jeho případě vlastně jedná jen o další variaci na Nakatův Ringu, mě nechalo úplně chladným. (05.09.2005)

Originalita vyobrazenia ázijskej duchariny ostane v tomto období pravdepodobne už iba utópiou (dokonca vrcholná scéna filmu porušovaním toku obrazu jasne čerpá aj z amerického remaku Kruhu), kde správne rozuzlenie pointy "napozerané oči" odhadnú už v úvodnej tretine. Znova tak ostáva iba slušne budovaná atmosféra produkjúca zopár vydarených ľakačiek. (12.03.2005)