Ryeong

Originalita vyobrazenia ázijskej duchariny ostane v tomto období pravdepodobne už iba utópiou (dokonca vrcholná scéna filmu porušovaním toku obrazu jasne čerpá aj z amerického remaku Kruhu), kde správne rozuzlenie pointy "napozerané oči" odhadnú už v úvodnej tretine. Znova tak ostáva iba slušne budovaná atmosféra produkjúca zopár vydarených ľakačiek. (12.03.2005)

Ryeong je tradiční korejská duchařina ve stylu japonského Ringu. Středoškolačce Min Ji-won se stalo před rokem něco strašného a od té doby trpí amnézií. Postupně se začne rozpomínat na svoji minulost a nic příjemného to pro ni nebude. Dlouhovlasý duch na sebe nenechá dlouho čekat... Jak vidno, nějakou originalitu v tomto filmu nelze hledat. Opakuje všechna klišé asijských duchařských horrorů, až se z něho kouří a žánru duchařin znalého diváka stěží něčím překvapí. Ale víte co? Mně je to naprosto fuk! U Ryeongu jsem se hodně bavil a dokonce se i bál, a o to jde u horrorů především. Solidní audiovizuální zpracování, napínavá atmosféra, děsivý duch (až na jednu scénu, ve které duch děsivosti pozbyl), několik slušných lekaček, sympatičtí herci v čele s příjemnou Kim Ha-neul... Ryeong se mi prostě líbil, a že se v jeho případě vlastně jedná jen o další variaci na Nakatův Ringu, mě nechalo úplně chladným. (05.09.2005)

Ryeong není tradiční korejská duchařina ve stylu japonského Ringu :) S tímto archetypálním snímkem toho má opravdu pramálo společného, spíše nic. Celý děj je postaven na tom, že nikdo netuší, proč se to všechno vlastně děje a na rozplétání mrazivé záhady - důraz je pak kladen především na tuto dramaticky-mysteriózní složku, nikoli na záběrech napudrovaných obličejů či jiných nestrašidelných klišé. Abych to shrnul: tenhle film sice nemá duchy, ale má ducha. (16.03.2007)

Dead Friend mě popravdě nebavila. Korejci se nesnažili překvapit vynalézavostí nebo alespoň temnou atmosférou, oni jen a pouze opisovali z příručky Jak rychle natočit duchařský příběh, když chybí finance na scenáristu. Tak schválně, co tu máme: hlavní postavu trpící ztrátou paměti, oběť se zapalovačem ve tmě, co se pomalu otáčí za sebe, aby se strašně lekla bubáka, policajty nevěřící na přízraky a samozřejmě dlouhovlasého ducha lezoucího z vodní kaluže... tohle zkrátka může zapůsobit snad jen na diváky Asií nedotknuté, hororové panice, kteří začali a skončili u prvního Ringu. Naopak docela mě pobavil úvod, kde se tvůrci snaží budovat napětí, ale díky srandovní korejštině jsem prskal smíchy. (25.05.2012)

Problém tohohle filmu není ani tak v dalším dlouhovlasém duchovi ženského pohlaví. Přeci jen, 95% Asiatek má černé vlasy a zhruba 80% je má dlouhé, navíc dlouhovlasý duch prostě patří do asijského folkloru a má v něm své nezanedbatelné místo. Stěžovat si na tohle, to je asi jako stěžovat si na dalšího zápaďáckého sériového vraha, dalšího z Three Fingerova příbuzenstva nebo spratkovitého haranta. Navíc, Asiati, a Korejci obzvláště, když už nic, umí v mnohých, i zcela neoriginálních filmech, prostě nahustit atmosféru, nahnat strach a s podobnými scénami si hezky vizuálně vyhrát. Problém ale nastává v okamžiku, kdy příběh začne okatě pošilhávat a tu a tam nepokrytě vykrádat jeden známý kult. To film sráží až někam k prostému průměru. Ale závěrečný zvrat nebyl úplně marný, ta premisa o ex-post osudu hlavních aktérek jistého činu, se mi docela zamlouvala. Představitelku hlavní role Ha-neul Kim jsem nedávno viděl v Beul-la-in-deu (a proto mi byla pořád povědomá) a tak bylo příjemné podívat se na její začátky. A tady si s oběma polohami své postavy pohrála docela dobře. 2,5* (22.09.2014)