Veľký Waldo Pepper

Letadla, působivá evokace leteckých cirkusů 20. let, sympatický "rošťák za kniplem", tak proč ne pět hvězdiček? Protože film se nedokáže velice dlouho rozhodnout, co je vlastně za žánr. Retrokomedie nebo vážné drama o nevyhnutelném konci posedlosti? A když se rozhodne pro to druhé, začne tlačit na pilu tak vehementně, až to bolí. (29.09.2009)

Zpočátku průměrný úsměvný příběh z prostředí "Leteckého cirkusu", kde se majitel tohoto stánku s nebezpečnou atrakcí živí docela slušným způsobem na nebezpečném umění zkušených aviatiků. S přibližujícím se koncem snímku nabírá příběh na zajímavosti svým podtextem. Vyvrcholením nesporně zajímavého střetu dvou válečných pilotů znepřátelených armád (nyní již po mnoha letech po válce) je v podstatě dokončení jednoho, tenkrát ve válce, nedokončeného souboje. Tentokrát však v určitých mezích civilní slušnosti a ne "na život a na smrt". Všechna čest, salutuji tomuto scénáři a Robertu Redfordovi v roli "poblázněného" aviatika. (27.11.2008)

Samotný příběh je tak nějak divně rozmrdlej, nejede v řadě za sebou a tak nezbývá než se zachytit v nádherných leteckých scénách, při kterých se mě nejednou stáhla prdel do tvaru hrušky. Celý film však naprosto převyšuje závěr, to je nádherná a silná oda na frajerství ze který jsem byl totálně vykapanej. (11.11.2012)

Zvláštní směsice obdivného a úsměvného pohledu na dravý poválečný kapitalismus s tragikou bezohledné soutěže o peníze. Ve válce je nahoře ve vzduchu vše jednoduché - je to smrtící hra s přesně danými pravidly, ve které se každá chyba trestá smrtí. Dole na zemi však vládne "neviditelná ruka trhu" - záludná, chtivá, žádající si více a více, a které padají nesmyslně za oběť ženy i muži, stejně nesmyslně jako ve válce umírají děti, když má jít o souboj mužů. Kdyby té tragiky bylo více, kdyby Hill nestylizoval hlavního hrdinu dle zašlých černobílých fotografií z alba rámujících film, kdyby ubral trochu toho úsměvného pohledu na minulost, mohl se dotknout nebe. (12.02.2010)

V úvodu mě dost rozladil český dabing, který zapříčinil, že jsem si připadal jako uzavřený v sudu. Všechnu zlobu navíc podpořil první záběr na Roberta Redforda, jehož americký úsměv plný krásných zubů, ve mě vyvolával nutkání obmotat mu jeho bílou leteckou šálu kolem krku a utáhnout(samozřejmě ze závisti)..Nicméně jsem risknul- a nelituju, protože, ač jsem nikdy nebyl milovník letadel a po pravdě ty vejšky už taky žaludku nedělaj tak dobře, jako tomu bylo před pár lety, byl Waldo Pepeer docela příjemným zážitkem. Jen nechápu ten náhlý překop z komediální roviny do dramatu, to byla pořádná facka... (12.07.2009)