Crash

Viděl jsem od Cronenberga pár filmů a vím, že on není "filmař pro masy". On vždy "nastaví" ve svých filmech nějaké extrémní podmínky a teď nechá na nás, abychom jej za to buď obdivovali, nebo nenáviděli. Já se zatím přikláním k té první skupině lidí. Když to vezmeme kolem a kolem, dal by se tento David přirovnat k jinému Davidovi, ale ne tak úplně. Zatímco Lynch točí opravdu zvláštní snímky, které jdou vysvětlit až po několikerém zhlédnutí (Mulholland Drive) či vůbec (Lost Highway) tento David točí snímky "jednoduché" co se týče pochopení (divák nemá problémy se orientovat v ději či postavách). Ale i když děj chápete, stejně film sledujete v úžasu, někdy v zhnusení právě proto, co se tam děje a, jednoduše řečeno, hlava vám to nebere. A v tomhle je David přeborník. Crash není příjemný film, ale má v sobě neskutečnou atmosféru a já chtěl vědět, co se stane dál, protože jsem si nemohl ani tipnout, jak se to bude vyvíjet. A to mě na filmech neskutečně baví, originálnost. Je mi jasné, že hodně lidí bude pobouřeno, hodně znechuceno, ale mě se tento snímek opravdu líbil. 80 %. (21.08.2012)

David Cronenberg má body už za to, že dokázal tehdejší publikum rozdělit. A proč se nepřiznat, i mě párkrát zvedl ze židle. Ale empatii k jeho hrdinů ve mě vzbudit nedokázal. Místo klíče k jejich rozpolcené duši, mi pohodil pár skandálních obrázků, které ostentativně dává na obdiv. Od empatii k senzaci a od senzuality k vyprázdnění. Dejvide, ale oba víme, že my dva bychom si nikdy nerozuměli. (12.04.2010)

Na Crash se dá především velmi hezky vyložit, čím se liší umělecké filmy od neuměleckých. Liší se tím, jak uchopují dvě největší témata lidství, kterými je odpradávna sex a násilí. Zatímco neumělecké filmy dělají mezi obojím tlustou čáru, umělecké filmy ukazují, že je to propojené a bez jasné hranice – jsou na tom založené bezmála všechny velké filmy Hitchcocka, Lynche či Triera (Hitchcock údajně všechny milostné scény natáčel jako scény vražd, a ty naopak jako scény milostné). Neumělecké filmy jsou za prvé různé exploatace, které si za hlavní náplň děje vezmou buď sex, anebo násilí, a vytěží ho (exploatují) do mrtě až na maximum, čehož výsledkem je porno, anebo nějaký násilný brak. Druhým případem neuměleckých filmů jsou pak různé konzervativní podívané, které kladou ostrohu hranici mezi rodinný („sex“) a pracovní („násilí“) život. Oproti tomu umění tu hranici ruší a neustále znejisťuje. Crash je toho dobrým příkladem - široký auto tu je chápáno jako postel na kolech, autonehoda spíš jako plodný než zhoubný zážitek a během sledování bouraček se v postavách uvolňuje sexuální energie. Crash by klidně mohl být nějakým béčkem o závodnících, co po vybití agrese na okruhu doma ojedou svoje krásky, ale místo toho tu hranici mezi sexem a násilím velmi důsledně stírá. Dalším případem takového setření, které vede k umění, jsou filmy uchopující sex jako násilí (kultovní rape and revange snímky ve stylu I Spit on Your Grave, nebo Vymítač ďábla, kde je rozvíjející se ženská sexualita ztotožňována s ďábelskou posedlostí), anebo naopak násilí jako sex (krvavé balety Johna Wooa či Peckinpaha). Vůbec všechny dobré akční snímky jsou postavené na tomhle vzorci, když pojímají násilí a smrt velmi sexuálně a vášnivě. Velmi esteticky. Pouhá česká facka, nebo nějaké brutální násilí by jako umění jistě neobstálo. Stejně tak romantika jako romantika bez dalších příměsí, což je červená knihovna, nikoliv umění. Nelze v tomhle ohledu nevidět, jak zběsile nakopal Freud zadek všem těm Heideggerům a Husserlům. Co oni celý život vlastně řešili? Ontologické diference, monády, bytí. Freud najednou udělal tématem „filozofování“ penis, agresi, incest, perverzi. Sex a násilí – jen tyto dvě věci na světě vzrušují. Jen tyto dvě věci mají smysl. (03.10.2012)

Je veľa úchyliek ľudí, či sex pri kradnutí aut alebo sex pri automobilovej nehode. V tom prvom prípade vás v tom horšom prípade pritom vyruší polícia, ale v druhom prípade to môžu byť záchranári a v tom horšom už len posledný bozk môžete dostať od smrti. Žiadostivosť nepozná hranice a v tomto filme to platí dvojnásobne a je jedno či ste práve na letisku alebo v umývačke aut. A Práve tá druhá scéna mala silný sexuálny náboj a slušne vyvrcholenie. Toho sexuálneho aktu je tu naozaj veľa a tak to dosť obmedzovalo dynamické tempo, ktoré by tu bolo určite lepším partnerom slušne sa vyvíjajúceho deja, ako stále sa niekde pretŕčať aj keď sa súloží na rozmanitých miestach. A tak i keď úchylnosť je tu v každej scéne, stále mam taký pocit, že film mal ísť trocha inou linkou. Lebo scéna o rekonštrukcii nehody Jamesa Deana bola nezvykla, zaujímavá a samozrejme aj kuriózna. Práve touto cestou sa mal režisér uberať aby diváka odzbrojil výnimočnosťou a pútavostou. A to sa Cronenbergovi splnilo len čiastočne. Áno príbeh je originálny a nevšedný a keby sa na nom zapracovalo viac do detailov, bol by bezchybný, ale to by pán režisér musel obmedziť libido a venovať sa rýchlejšiemu tempu a akčnou efektnosťou. Čakal som od tohto dielka o niečo väčšiu šou. Silne 3*. (25.04.2023)

Nacházet sexuální vzrušení tam, kde mnoho lidí nalézá smrt, to je opravdu myšlenka hodná úchylácké mysli Davida Cronenberga. Kontroverzní film, který se snaží spíše šokovat, než zaujmout (i když šok je také způsob, jak zaujmout). Pár otevřených sexuálních scén a spousta erotična (ale tak nějak zvrhlého). (26.07.2002)