Notting Hill

90%.....SURREÁLNÁ, ALE MILÁ...Richard Curtis je zlatonosný Amorek stříbrného plátna. Spojí kohokoli s kýmkoli. Kuchtičku s premiérem, mezinárodní právníka s potřeštěnou novinářkou a... filmovou hvězdu s londýnským knihkupcem. Notting Hill napsal jako univerzální romantickou komedii pro všechny věkové,váhové a sociální kategorie...a přidal spoustu okouzlující britského šarmu, břitkých hlášek a jemných vtípků. Hugh Grant je jako ryba ve vodě coby mrkající stydlín, Julii Roberts stačí roztáhnout pusu od ucha k uchu a ironizovat samu sebe, Londýn osázený půvabnými figurkami rámuje tuhle nepravděpodobnou romanci šprýmovným espritem, ale strůjcem atmosféry je skvostný písničkový sountrack a čtvrť jménem Notting Hill. Když jsem jím naposled procházela, cítila jsem, že to kouzlo, které nutí přeskakovat ploty do cizích zahrad, dosud nevyvanulo. U scény z tiskové konference vždy roním slzy jak krokodýl nilský. Raději tedy neprozradím, kolikrát jsem NH viděla, a budu držet minutu ticha za ubohé mrkvičky, které byly zavražděny:) (01.10.2007)

Richard Curtis je jeden z největších dekoratérů všech dob. Jako jediný by dokázal převléknout Mogadišu do zamilovaných barev, roztomilých sousedů a rozehrát v něm jímavou story o nekonečné lásce. Stejně tak i prozářený Notting Hill. Vlastně celý film je jako čokoláda. Sladká a návyková. Do toho ještě příchuť pověstného britského (či chcete-li welšského) kouzla a můžeme balit. Jsem rád, že Richard Curtis není žádný šmelinář a neprodává náhražky v obalech od Milky a taky že se nesoustředí jenom na limitované edice, neb bez jeho dalších čokoládiček by tu nebylo tak krásně. Milé. (02.01.2010)

Všetky bizardné postavičky jedného mestečka vydestilované do jedného pohára. To je záruka skvelého zážitku. Primiešajte do toho dávku romantiky a výbornú hudbu a dostanete nezabudnuteľný Notting Hill. Julia je sympatická a bežne ľudská a Hugh rozpačitý truhlík – v dobrom slova zmysle. A všetky vedľajšie postavy sú rovnako zaujímavé. Všetci v jednom, v správnych pomeroch, tvoria neskutočne dobrý drink a jednu z najlepších romantických komédií. Aj keď – proti gustu žiaden dišputát. (09.10.2005)

Mám rád Julii Roberts, nesnášim Hugha Granáta, mám rád romantické komedie, nemám rád britskou (ko)produkci. Čímž chci říct, že má chuť k projekci měla stejnou váhu jako nechuť. Kdo je rozený romantik se slabostí pro slaďáky, jistě si smlsne, kdo ne, bude na to zírat jak pablb. Já sice po celou dobu projekce nezíral jak pablb, ale mé pocity jsou převážně negativní bohužel a myslím, že právě kvůli těm důvodům, které jsem zmínil na začátku. Jakmile vstoupil na scénu Grant, doufal jsem, že oslepnu, nebo že alespoň vypadne proud. Když došlo na romantiku, tvářil jsem se jako kyselá p***l. Věřím, že kdyby tuto látku zpracoval James L. Brooks či Nancy Meyers byl by výsledek daleko lepší. 60% (28.08.2011)

Pamatuji se, že před lety jsem snímku vytýkal, že scénář (překvapivě Richard Curtis) hodně vaří z vody a tahá vysoce nepravděpodobné zápletky z nějaké vrchní zaprášené police. Ač neříkám, že Curtis k nevyhnutelnému (tedy že to dobře skončí) směřuje bez šarmu. Dialogy jsou fajn, ale některé situace prostě dřou. Moc nedrží pohromadě, postavy jednají iracionálně (u těch šílených vedlejších je to ku prospěchu, ale u hlavní dvojice nikoli) a vlastně to platí i dnes. Ale tenhle kus má prostě sympatickou atmosféru a hlavně nebezpečně okouzlující Julii Roberts, která snímek táhne silou i elegancí koňského spřežení. Nedělá zbytečné exkurze do umělečtější sféry, prostě jí sedí žánr romantické komedie a my za to můžeme být jenom rádi. Její proslulý úsměv tentokrát okouzlí intelektuálního britského knihkupce. A nejen její rozzářený výraz. Hraje totiž hereckou hvězdu první velikosti, která tohohle outsidera dostane do kolen. Ač i ona má své slabší stránky: špatné zkušenosti s bulvárem, se špatnými muži, se špatným výběrem rolí, se sebejistotou v nízkých číslech, a prostě nechávajíc se volně unášet proudem. S novým „zřejmě přítelem“ se citově stabilizuje, začne brát jiné role, než brakové sci-fi a prolomí hranici, že mezi obyčejnými lidmi a hvězdami stříbrného plátna může vzniknout poměrně normální vztah. Fandit mu bude skupinka docela fajn přátel, včetně velšského spolubydlícího (skvělý Rhys Ifans), který postrádá určité civilizační návyky, moc si nepere a tu a tam zhltne majonézu namísto jogurtu. To už jsme ale v pasáži, kdy ona znovu opouští jeho „malý svět“ a divák trošku trne, proč se tak vzdalujeme něčemu životnému a proč se tak moc spoléháme na prachobyčejnou náhodu (zvlášť když jeden žije v Londýně a druhý za oceánem). Ne každému navíc sedne mrkáček Hugh Grant, který tak trochu kopíruje sám sebe. Poloha plachého zajíčka, který disponuje i jistou dávkou sebeironie, ale k němu holt už tak nějak patří. Ale ať to shrnu a obhájím si ty své čtyři hvězdy (ač to vzhledem k výše uvedenému může vypadat všelijak). Notting Hill je velmi silný v jednotlivostech, má neodolatelnou hlavní představitelku, slušné emoce, britský šarm, dobře zvolené songy, zručnou režii a pohodovou atmosféru. Takže asi tak.. (17.02.2016)