Etiketa

Výborně natočený pořad, pan doktor Špaček a jeho kolegové se snaží s decentní dávkou humoru, aby se v ČR snížil počet buranů a neomalenců, kteří jsou schopni jít na pracovní pohovor v džínách a tričku. Jen je škoda, že se jeho opakování nevysílá častěji, prospělo by to mnoha lidem bez vkusu a soudnosti. (31.03.2015)

Dobře Špáča dělal, že nám předhazoval životní rady. Je-li někdo v kolektivu oblíben, pak toporný suchoprd, který ví i zná, jakou vidlí napíchnout kompot, kdy přidržet ženě a kterého upoceného kreténa z vedení pozdravit jako prvního. Pravda je, že etiketa dopomohla v domestikaci lidského druhu. Gentlemani, potící se v krovkách a křivící svůj zaječí pysk při snaze neposrat pravidla společenského kánonu, neměli čas házet po sobě ani nadávkou, natož pak židlí. I dívenkám, sešněrovaným nekompromisním řádem a korzetem, nevyzbyla chvilka či dech na kurvení se přímo pod hodovní tabulí. Jak říkám, samé klady pro sprostý lid. Já to tedy nepotřebuji, šarmu mám natolik, že ze mě odkapává a co nezvládne odvodňující výtok, vráží se mi do pupínků, vyvedených snad ve všech barvách duhy, ovšem ne každý je takový frajer, aby mu fascinované okolí tleskalo, i když krká ministrovi do proslovu. (17.11.2013)

Výtečně připravený pořad. Špaček je skvělý, stejně jako jeho exempláře, na kterých nám často velmi vtipně (po vzoru Marka Ebena – tak suše, až je to k popukání) znázorňuje, jak je složité chovat se přesně dle etikety. Těch pravidel je skutečně požehnaně a mnohdy jsou to fakt už píčoviny, až jsem rád, že jsem pouhý křupan a nikdo po mně nepožaduje chování na úrovni. Až někdy pana Špačka potkám, musím se ho zeptat, co má člověk říct když po šichtě odchází z fabriky a přitom prvně za den potkává lidi, kteří tam ještě zůstávají. Dobrý den, nebo Nashle-danou? (01.08.2008)

pěkně to kluci uklovali....navíc seriál o tom, jak se správně chovat tu snad ještě nebyl,, já sám bych moch napsat na todle téma literární dílo,,,,knihu se spoustou instrukcí co dělat a co rozhodně ne, ...pro mě sou společneský fópá takřka rutinní záležitost...detailně si vzpomínam na jednu zvlášť bizarní událost, která pro mě byla velikým poučením.... rovnou bych zní s vaším dovolením vytvořil pravidlo č.1, a to nikdy se nesnaž podat ruku někomu, kdo ji nemá..........dál je taky důležitý furt po nem nekoukat a nehledat v rukávu zbytek pahýlu...samozřejmě taky nevyptávat se ho furt jak se mu to stalo,,,a jestli to bolelo hned, nebo až když ruka dopadla na zem....jestli v tom má někdy taky ten fantom, jak to bejvá, že ho svrbí palec nebo tak,,, ale zavýst hovor uplně někam jinam,,,, já mám bohužel tu vošklivou chorobu, že mi nesymetrický věci připadaj strašně veselý,,,a tak i když někdo z kolektivu zaved téma hovoru někam do míst -co dělaj jeho rodiče- a on nám řek že jeho máma má kosmetickej salon a pracuje jako manikérka ,,,opět se ozvala ta moje rejpalita, chyt sem ho za tu poloviční paži, za to tučnáčí křídlo, a jen sem tak utrousil, že.. " todle, vypadá jako hodně vodfláknutá manikúra .... " (31.08.2009)

U nás doma se vždy používal výraz"Chovej se podle Jarkovského".Gut Jarkovský byl symbolem etikety minulého století a pan Špaček se stal takovým "Jarkovským" dnešní doby.Tento pořad by se měl zařadit jako povinné školní vyučování,vůbec by to nebylo na škodu.Pokud by se toto stalo povinnou součástí výuky,bylo by zajímavé zjišťovat,kolik dětí s tímto základním vybavením o chování, by bylo lepších,než mnozí dospělí.Podotýkám,že jako vyučovací předmět by to byla asi děsná psina.Kdo ví, možná by se slušnost a ohleduplnost používala ve větší míře než tomu tak je dnes a to mnohdy u lidí, u kterých by to mělo být jaksi samozřejmostí.Promítat toto v senátu,by mělo být povinné,alespoň jednou ročně. (28.06.2009)