Úsmev Mony Lízy

Ďalšie utrpenie, do ktorého som sa pustil len kvôli tomu, že sa dej odohráva v päťdesiatych rokoch minulého storočia. Bola to určite zaujímavá téma, ktorá ale nebola vôbec dobre prevedená. Bola to nuda a žiadna postava nebola dobre napísaná. Nesklamala ma jedine Maggie Gyllenhaal, i keď jej postavu som si tiež veľmi neobľúbil. Skoro presne dve hodiny plné nudného klábosenia a nezáživných rozhovorov medzi mnohými ženami. Hudba tiež nič nezachránila a to sa na hudbu týchto rokov vždy teším. Sklamanie, i keď veľa som od tohto filmu tiež nečakal. (17.02.2015)

Docela zábava u tohoto filmu sledovat počty hvězdiček a komentáře, jaké mu přisuzuje ženská, anebo mužská část diváků. Dnes již jednoduše není doba, kdy je žena v mládí připravována pouze na to, býti oddanou manželkou a matkou. Samozřejmě, touha po pořádným chlapovi či mateřský cit nikdy nezmizí, ale není to již "pouze". (Pokud nastane ten správný okamžik a setkají se TI DVA, poznají to zpravidla na první pohled, a vzdělání, rozhled a znalosti nemusí být problém, dokonce zkušenosti a vědomí si sama sebe jim naopak mohou pomoci překonat skutečné životní zkoušky.) Málokterá má na čele vytetováno: "Budu Ti do smrti vařit stejně dobře jako Tvá matka, budu Ti po vůli a nikdy po Tobě nebudu nic chtít". To snad již ani v žádné zapadlé horské vísce nefunguje. Jojo, je jiná doba, kde každý má nárok na tolik prostoru, kolik chce a kolik si vybojuje. Takže zpět od cejchování druhého pohlaví k značkování filmů. (11.10.2005)

Moralita s lehce předvídatelným dějem. Julia Roberts je milá, Kirsten Dunst je naprostá slepice, Julia Stiles neví, který z těchto dvou směrů následovat a Maggie Gyllenhaal to má všechno sympaticky na háku. Všechny hrají dobře, ale stejně je výsledek přinejlepším průměrný a nevím, za co bych mu mohl dát třetí hvězdičku. (11.07.2007)

Je tam moc kýče, kýče, který se navíc v určitých scénách vůbec nehodil. A paradoxně až na hlavní postavu mi ten film připadá co do uvěřitelnosti, psychologie a to, co o téhle "těžké" době vím, dobře zpracovaný (hlavní postava byla snad dobře napsaná, ale podle mého za tu dobu, než se dostala na plátno, něco ztratila a bavila mě méně, než by snad měla). Nejvíc bych pozvedla Maggie Gyllenhaal, bez jejíž postavy by ten film byl o čtvrtinu nudnější a práznější. A - takže pojďme to shrnout - podle mého byly některé scény, určité dobové detaily a vykreslení onoho "neviditelného ženského problému doby" (a prosím vás, zapomeňte na heslo feminismus, když ho chápete jen v souvislosti dnešních ortodoxních bláznů, kteří se v tomhle světě ztartili a neví, co se sebou). Na druhou stranu je tam toho spoustu nedotaženého, nebo naopak přeplácaného a odporujícího si. Takže tři a tři čtvrtě. (08.04.2007)

Varování: Tento komentář je genderově nevyvážený a může vyvolat u části populace nepříjemné pocity. Úsměv Julie Roberts není ani trochu záhadný, aby sváděl k rozličným výkladům. Již teď jsem celý žhavý na její cestu do Evropy, kde bude tato žena s velkým Ž bourat hradby, aby je nahradila (svými) myšlenkami. Na feministických filmech mě fascinuje ta logika, kdy se žádá respektovat ženu jaká chce být, zatímco jen se chlap trochu liší od ideálu, "už se odcizujeme." Stálé kvákání o respektu, aniž by samy nějaký byly schopné dát. Tragédie. "Role, pro kterou jsou ženy zrozeny." Možná jim to ještě nikdo nevysvětlil, ale my chlapi za ně opravdu rodit nebudeme. Nazdar. (22.11.2005)