Srdcová sedma

Zábavný what-if romantický film. Variování podobných situací ve dvou odlišných liniích sice občas působí příliš nuceně, celkový pozitivní pocit z filmu to ale naštěstí nemění. Gwyneth Paltrow a John Hannah jsou sympatičtí klaďasové, John Lynch zábavný mamlas a Jeanne Tripplehorn pěkná potvora. Zkrátka příjemná romantická oddechovka s originálním námětem a dobrým hereckým obsazením. (07.06.2013)

Formát tohto filmu s dvomi paralelnými osudovými dejmi v živote jednej ženy bol naozaj vynikajúci. Bohužiaľ, to bola najväčšia prednosť tohto filmu, pretože po dejovej stránke mi to neprišlo nejako extra vydarené. Neviem, nejako mi to celé proste nesedelo a všetko mi prišlo také nepresvedčivé, aby to pôsobilo aspoň ako tak reálne. V jednom príbehu pôsobila Helen ako sebavedomá žena a v tom druhom ako naivná chudera. To neboli dva rôzne osudy, ale rovno dve odlišné osobnosti. Práve preto som z toho nemal až taký dobrý pocit. Navyše, ten James (John Hannah) mi svojim prejavom prišiel hrozne vtieravý a nepríjemný. A inak, Gwyneth to viac pristalo ako dlhovlasej brunetke... (11.12.2014)

Sympatická romantická komedie, která vznikla jako hybrid tradičních studiových výrobních postupů ze zámoří a britského humoru spolu s účinkováním řady příjemných britských herců. Scénář chytře kombinuje dva paralelně se odvíjející příběhy týchž postav ve stylu co by se stalo, kdyby. Hrdinka čelí partnerově nevěře, který v obou liniích dostává za svoje slabošství co proto. Gwyneth Paltrow dostála svému postavení hvězdy a prodává nejen svůj půvab, šarm, ale i herecké umění. Celkový dojem: 75 %. (12.10.2010)

Depresivní film, po jehož shlédnutí má člověk chuť skočit z mostu. Hrdinové jsou bezvýrazní, muži jsou slaboši, ženy pasivní, všichni lžou, podvádějí se navzájem...ještě že ten osud (přesněji řečeno ruka scénaristova) za ně všechno vyřeší, protože kdyby ho nebylo, tak by snad nědělali nic, jen by pasívně přežívali a čekali by, až se něco stane. Jestli toto je pravdivý obraz moderní západní společnosti, tak už nezbývá nic jiného, než čekat od přírody ránu z milosti, která nás vymaže podobně jako dinosaury. (22.09.2010)

"Tak co, četl jste ty mé dva scénáře těch romantických komedií" "No, podívejte, četl, četl. Ani jeden ten scénář neutáhne celovečerní film. Ten první končí příliš selankovitě a ten druhý zase moc drsně. Navíc pořád ty stejné motivy... Snad kdybyste to slepil dohromady, napasoval na to "butterfly effect". To by šlo." "Vy jste geniální pane producente. Lidi si popláčou, jak jednou osudový, správný chlapík trpí a jednou udělá životní terno. To se v nich ty pocity budou mísit. Dovolte, abych Vám olízl ruku." +++++ Sliding door skutečně umožňují prodat dvě nepříliš výrazné romantické komedie (dramata?) jako "originální" počin. Pak mezi nimi navzájem stříhají. Aby nám celé dění přišlo osudovější, v obou alternativních liniích se dění přečasto odehrává ve stejný čas na stejném místě, jen s jinak ustavenými vztahy. Zdá se, že lidský život nakonec až tak moc na efekt motýlích křídel netrpí, natož na efekt křídel jezdících dveří. Já jsem se tedy dozvěděl, že pokud mě přítelkyně nachytá s milenkou, prožije poněkud jiný život, než když mě nenachytá. Že maličkost může o tom rozhodnout! Ale možná mají pravdu ženské magazíny, které tvrdí, že náš život ovlivňuje náš účes. Ačkoliv... to je spolu s ránou na čele rozlišovací znamení, které nám tvůrci poskytli - snad abychom nemuseli dávat příliš namáhavě pozor. +++++ Venkoncem jsou Sliding door dva nepříliš zdařilé romantické filmy snažící se získat body navíc tím, že byly spojeny do jednoho celku. Tím, že nabízejí dvě alternativní linie, diváka stejně odtahují od možnosti uvažovat o třetí, čtvrté a páté, stejně jako většina filmů odtahuje od té druhé. Mnoho dialogů postrádá přirozenost, zvláště má-li slovo konverzační humor (chvílemi navzdory tomu vtipný), postavy jsou jednoduchoučké, nezajímavé, mělké a nudné. Snad s výjimkou kamaráda nevěrníka. (28.09.2014)