Ako som balil učiteľku

Oproti pozdější Wesově tvorbě to není taková pecka, ale nebudu škarohlíd a namluvím si, že jde jen o zahřívací kolo, o zkoušku s takovými charaktery, oťuknutí herců (že jo, Bille?) a v rámci toho učňoství, i o snahu být co nejnormálnější. A to je z jeho stylem zbytečné plýtvání filmovým pásem. PS: Určitě chce poslat díky i do dabingového studia, především té hlavě pomazané, která vybrala pro hlavní part Daniela Tůmu. Člověk (já) už ho má zafixovaného s jistými charaktery a tady to zas jednou sedlo jak prdel na nočník. (17.01.2012)

Komedie? Možná na posledním místě. Je to hezky natočené, ale hlavní hrdina na mě nepůsobí zrovna nejlépe. Což asi nebyl úmysl. Měl zvláštní vztah s panem Blumem. Co se týče učitelky, do které se zamiloval, tak puberta dělá divy, nicméně tohle už hraničilo, nebo ještě hůře už překročilo hranici psychopatie. Ale myšlenka skvělá a je to velmi koukatelné (10.07.2012)

Film o podivínovi, kolem kterého všichni chodí po špičkách, přestože on nevykazuje jiné kvality, než že se žene za uznáním, i když k tomu nemá jiné předpoklady než vlezlost a podrazáctví. Podivný film, který nemá, co by mohl říct. Snad kromě prapodivného a nevtipného pobíhání Billa Burrayho. /13. 10. 12./ (13.10.2012)

Ke každému filmu Wese Andersona si musíme najít cestu.Někdy poté cestě stačí jít jednou, někdy víckrát.Každý jeho film má jeho typický rukopis a styl vyprávění.Na Jak jsem balil učitelku jsem moc těšil a bohužel jsem mírně zklamaný.Asi nejvíce to bude tím, že jsem očekával trochu jiný děj a hlavně jiného hlavní hrdinu.Jason Schwartzman svoji postavu ztvárnil dobře, ale přišla mi protivná.Bill Murray je dokonalý, stačí jeden pohled na něj a ten vydá za několik slov.A nakonec zbývá titulní učitelka Olivia Williams, která mě nepřišla tak sympatická jak by měla, ale to je můj problém.Přesto je ve filmu spousta nádherných a vtipných scén, který vykouzlí úsměv na tváři všech co mají rádi inteligentní humor. (05.07.2012)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)